Topinkovače nakonec

Ozvěna bubnů, vyhlašujících zahájení prodeje počítačů, DVD přehrávačů a dalších domácích elektrospotřebičů, se donesla až k mému sluchu. Stejně jako u dalších fám znějí tamtamy nejdříve ze zahraničí, a v obchodech v naší čtvrti nikdo o žádném „technologickém uvolnění“ nic neví. Tak zoufale toužím po změnách, které ne a ne přijít, že jsem uvěřila, že zákaz nákupu počítačů opravdu zruší, nebo lépe řečeno, že díky své neúčinnosti nějak vyšumí.

Se zpožděním několika desetiletí tak vyhláška povolí obchodovat s elektronickými obvody, čipy a optickými snímači, které vytváří, reprodukují a šíří informace. Důvod, proč se neprodávaly dříve nebyla ani spotřeba elektrické energie, ani strach ze sociálních nerovností. Důvodem bylo, že (až do včerejška) mohli kontrolovat jejich šíření. Ale jaký smysl má zakazovat počítače od té doby, co se Ipod vejde do kapsy, na minidisk uložíte několik filmů a ve štíhlé tyčince USB paměti cestují stovky dokumentů? Proč se vyčerpávat bojem, který už má jasného vítěze: technologii?

I tak ale budou kroky uvolňování postupné, oddělené velkými intervaly. Jasná hra, kde si jako hlavní cenu bude možné v roce 2009 koupit klimatizaci, nebo si ještě o dva roky déle počkat na topinkovač. Tímhle tempem se k nám satelity dostanou v polovině století a mí vnuci se v pubertě dozví, co je to GPS.