Přizpůsobit se, nebo něco změnit

V našem sovětském výtahu z Brežněvovy doby začala z nouzového východu ve stropě kapat nějaká mastná kapalina. Vytrvalé mrholení odpovídá celkovému technickému stavu výtahu a ladí s holou podlahou, obscénními malůvkami na zdech a hrůzostrašnými zvuky, které při otvírání vydávají dveře. Několika sousedům ta zvláštní kapalina zničila oblečení nebo zamastila vlasy. Řešíme to tak, že jí necháváme dostatek prostoru, aby si mohla kapat, jak chce. Už několik měsíců ve výtahu nejezdí šest lidí, protože jedno místo má zamluvené kapající mastnota.

Stejně, jako jsme se stáhli před rozmarnou kapkou, zvykáme si i na to, že v kině bývají ze šesti nádherných skleněných dveří otevřené jen jedny. Konformismus nás nutí vmáčknout se na konci filmu do jediného zbývajícího křídla z celého dříve monumentálního vchodu. Stejně tak jsme si zvykli na protivné prodavačky, ošizené výrobky a služby, které nefungují už krátce po jejich zavedení. Tomu všemu přihlížíme s tupým souhlasem, stejně jako když se díváme na to, jak postupně mizí naše občanská práva.

Lhostejnost je v módě. Proto jsme mí sousedé a já začali věřit, že mastnota z výtahu je dobrá na vlasy a fleky, které nechává na oblečení, nám náramně sluší. Jestli kapka z našeho sovětského výtahu čeká, až něco uděláme, může být úplně klidná, necháme ji žít. Kdo by byl tak pošetilý, aby se snažil něco změnit?!