Bez nohou, ale s výhrou

Před několika dny, když jsem se dozvěděla, že se Generace Y dostala do finále soutěže o ceny Bitacoras.com, napsala jsem organizátorům soutěže dopis. Dnes jsem získala cenu poroty a připadá mi, že řádky napsané tehdy v úterý se hodí k oslavě tohoto triumfu.

Ať už doběhnu nebo ne, ať už vyhraji nebo ne, cítím se jako postižený běžec* kterému se podaří doběhnout do cíle. I když až poté, co cílovou páskou proběhli všichni ostatní. V mém případě není to hlavní běžet jako první, ale překonat démony ve své hlavě, kteří už mi tolikrát našeptávali: „Přestaň s tím“, „Nestojí to za to“, „Stejně nic nezmůžeš“.

Ale doběhli jsme do cíle. Já, která se vlekla po dráze a vy, kteří jste mě podporovali, nebo jste mi svými urážkami dodávali motivaci. Jenom škoda, že stadion je napůl prázdný, protože na něm chybí všichni, kteří se na tyto stránky z Kuby nemohou podívat. Jim je věnována tato cena, aby jim pomohla se rozběhnout a běžet své vlastní maratóny.

*Upřesňuji, že tento běžec se neúčastní paralympiády, ale závodí s ostatními, kteří mají všechny končetiny.