Proti zapomnění


Sobotní poledne nás zastihlo na cestě do Pinar del Río. Tráva u silnice už zase dorostla, ale palmy bez listí připomínají katastrofu, která se tudy před dvěma měsíci prohnala. Život běží pomaleji, jakoby Gustav a Ike ještě podtrhli dojem z devatenáctého století, které tato oblast vždycky měla. Nebýt támhle starého traktoru a na druhé straně stožáru elektrického vedení, člověk by věřil, že se posunul v čase o dvě století nazpátek. Některé domy mají na střechách novou krytinu z asbestového cementu, která poslouží jako potrava větrům příštího hurikánu.

Dva batohy léků a oblečení, které jsme posbírali mezi kamarády jsou bohužel příliš malé na to aby uspokojily všechny potřebné co po cestě potkáváme. Je tu nedostatek potravin, paradoxně nejvíce těch, které rostou přímo tady. I děti, které se většinou zbavují okurek na okrajích talířů, teď touží po chuti této zeleniny. Zemi to chvilku trvá, než se zahojí. Drobní zemědělci jsou pod stále větším tlakem, aby prodávali své výpěstky státu a ne na volné zeleninové trhy, kde by mohli vydělat více. Důsledkem je, že mají čím dál menší chuť vůbec něco pěstovat a zelinářské trhy zejí prázdnotou. Znovu, tak jako kdysi v devadesátých letech, je potřeba vycestovat za město, aby člověk mohl koupit yuku, cibuli nebo kousek vepřového.

Mezi Havanou a Pinar del Río narazíme na dvě policejní kontroly, náhodně kontrolující auta zda neobchodují s mlékem, sýrem nebo zeleninou. Lidé tyto kontroly překřtily podle sofistikovaných lékařských přístrojů na “CTéčka”. Ve chvílích kdy je silnice nejméně kontrolovaná, rojí se neoficiální prodejci na krajnicích aby vystavili své zboží a zase se rychle schovávají když projíždí auto s poznávací značkou státní instituce.

I když se z médií zprávy o katastrofě pomalu vytrácí, v životě postižených jsou stále tématem číslo jedna. Musíme si dávat pozor, aby zapomnění nepřikrylo zoufalou situaci, aby nás triumfalismus oficiálních zpráv nedonutil věřit, že už je vše za námi a aby v nás záplava pozitivních reportáží nevzbudila mylný dojem o hloubce následků. Je potřeba jet do postižených oblastí, osobně předávat pomoc postiženým a sbírat tam svědectví. Větry hurikánů ještě pořád hučí v životech těchto lidí a nezmizí jen proto, že si zacpeme uši.



Do 27. listopadu bude mít každý příspěvek na tomto blogu odkaz na hlasování o cenu The Bobs. Generace Y soutěží ve třech kategoriích: nejlebší blog, zvláštní ocenění Reportérů bez hranic a nejlepší internetový deník. Zde je odkaz: http://www.thebobs.com/

About these ads

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s