Krátké setkání s Marielou

http://www.youtube.com/watch?v=jxNGB9PLnF8

Pro Miguela, jehož snem je stát se sociální demokratkou.

Zašla jsem včera na konferenci o sexualitě v Muzeu výtvarných umění. Dva týdny zde běží cyklus erotického umění doprovázený filmy a besedami. A zrovna toto úterý se konala debata týkající se zařazení transsexuálů do společnosti a předsudků, které vůči nim stále existují. Po cestě do Alamaru, kde v těchto dnech probíhá festival “Poezie bez konce”, jsem zašla do amfiteátru starého Asturiánského centra.

Po konferenci jsem dostala příležitost položit Mariele Castro otázku, která mě trápí pokaždé, když slyším mluvit o toleranci k odlišné sexuální orientaci. Nerozumím tomu, že je uznáváno právo člověka vybrat si, s kým se bude milovat, i přesto, že stále ještě existuje ideologická monogamie, kterou nám vnutili. Když už byly odstraněny pojmy jako “nemocný” ze studií o homosexualitě, proč se stále ještě používá označení “kontrarevolucionář” pro všechny, kteří myslí odlišně? Pro mě je stejně závažné, když se někomu říká “teplouš”, jako když se o člověku,  který nesouhlasí, říká “červ”.

Protože by dnes tato práva měla být ve středu pozornosti nás všech, chci vám ukázat video z mého krátkého setkání s Marielou. Zvuk je příšerný, proto zde rozhovor přepisuji.

Mariela: Zahrnout péči o transsexuální osoby do systému práva. To je všechno, co chceme.

Yoani: Ráda bych se zeptala, jestli celá tato kampaň, tento boj, který je veden do jisté míry ze strany samotné společnosti a usiluje o přijetí odlišných sexuálních orientací, v určité chvíli přejde i do jiných rovin, zda se  začne také bojovat za toleranci k takovým věcem, jako je třeba vlastní názor, politická nebo ideologická orientace. Podaří se nám vymanit i z těchto okovů?

Mariela: Nevím, protože se touto oblastí nezabývám. Ideologické a politické otázky jsou mimo moji odpovědnost. Já se snažím dělat to nejlepší, co můžu v rámci svých možností.