Lady, I love you

Čekám takhle na lavičce v Parque Central, kamarádky mají už půl hodiny zpoždění. Mám za sebou celkem těžký den a moc se mi nechce s někým si povídat. Najednou se vedle mě posadí nějaký kluk, není mu víc než dvacet. Mluví příšernou angličtinou, ale zvládne se mne zeptat, odkud jsem a jestli rozumím španělsky. Nejdřív ho chci poslat do háje, nemám náladu na lovce turistek, ale pak ho nechám, ať si v tom nepovedeném svádění pokračuje.

On neví, že jsem sice zdědila světlé vlasy po svých španělských prarodičích, ale že můj pas je zrovna tak modrý a kubánský jako ten jeho. Kdyby si mě nespletl s cizinkou, nikdy by si ke mně nepřisedl. Nejsem dobrá partie, to se pozná i na dálku, ale on počítá, že i když vypadám chudě, můžu mu vynést alespoň vízum, aby mohl emigrovat. Povzbuzen mým mlčením mi nakonec řekne: „Lady, I love you!“ Po takovém vyznání lásky už nemůžu zadržet smích. Obrátím se na něj a nejhorším havanským slangem opáčím: „Neunavuj se, jsem Kubánka.“ Vyskočí jako uštknutý a při odchodu mi nahlas nadává. Slyším, jak si na celé kolo stěžuje, že „tamta holka vypadá jak cizinka, ale je vocuď a nestojí ani za kubánský peso.“ Můj den se najednou změnil – sedím na lavičce a směju se pár metrů od mramorového Martího, který park zdobí.

Odveta se ale frustrovanému Casanovovi naskytne brzy. Okolo prochází nějaká seveřanka v kraťasech a on jí zopakuje stejnou frázi, co zkusil na mě. Ona se usměje, zdá se být okouzlena jeho mládím a jeho copánky zakončenými barevnými korálky. Vidím, jak spolu odcházejí, zatímco jí pohotový mladík vyznává lásku v jazyce, ve kterém zná sotva tucet slov.

Psychoterapie

Přibližně den nefungoval na Generaci Y odkaz na komentáře. V prostoru pro ohlasy se totiž nahromadilo více než tři sta tisíc názorů a to ohromné množství způsobilo na serveru problémy. Ale měli bychom být vděční za tak bohatou debatu a nestěžovat si na potíže pouze přechodného rázu.
Děkuji vám za trpělivost a za shovívavost k „bloggerce naslepo“; nedokážu řešit technické problémy tak rychle, jak bych si přála. Také bych ráda zopakovala, že mé názory se objevují jen na tomto blogu a na místech, která si už získala důvěru mých čtenářů. Nejsem zodpovědná za šňůry e-mailů a pochybných textů obíhajících po internetu ani za nejrůznější zprávy, které nepocházejí z mé červené zásuvky. Všechno jsou to jenom apokryfy neboli podvrhy podepsané mým jménem.
Když bylo třeba, ostatní bloggeři přispěchali na pomoc při ucpávání děr a poskytli mé porouchané technice svoje vlastní možnosti, aby polemika mohla pokračovat. Za všechny především komentátor pod pseudonymem Tseo, jenž nabídl svůj prostor k pokračování diskuze na adrese: http://generaciony.posterous.com
Do téhle virtuální pramice se sice nahrnula trocha vody, ale nic nevěští její ztroskotání.