My, lid

 

Jsem založením postmodernista a pochybovač: proslovy mě uspávají a vůdce hřímající z tribuny je pro mě vrcholem hnusu. Mikrofony mám spojené s výzvami k neoblomnosti a vychvalované řečnické umění některých mi vždycky připomínalo výkřiky vhodné jen k přehlušení „nepřítele“. Dokázala jsem se vyvlékat z veřejných obřadů, raději než politické sliby si poslechnu bzučení mouchy. Přesto jsem už musela vyslechnout tolik proslovů, z nichž mnohé se zdály být nekonečné, že už asi nejsem vhodným posluchačem dalších kázání.

Řekla bych, že hlasy z řečnických stupínků vyvolaly vždy více nesnášenlivosti než svornosti, více úzkosti než souladu a harmonie. Z tribun létala proroctví o invazích, ty se však nikdy neudály. Nikdy se nenaplnily ani ekonomické plány; bylo dokonce možné zaslechnout i tak omezená slova jako: „Ať ta spodina zmizí, ať vypadne!”. Proto jsem dost zmatená dnešním klidným proslovem Baracka Obamy, jeho argumentací a pozitivním ohlasem.

Při čtení mi připadlo – já totiž nemám ilegální televizní anténu – že celá rétorika zůstala kdesi ve 20. století. Dali jsme přece už sbohem té křečovité výřečnosti, ta už s námi ani nehne.  A tak jen doufám, že odnynějška to budeme “My, lid”*, kdo bude psát proslovy.

* Převzato z překladu proslovu Baracka Obamy zveřejněného ve španělském deníku El País.

About these ads

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s