Školní svačina


Kdo by si nepamatoval na školní svačiny z let sovětských dodávek – na sladkosti a lahvičku s osvěžujícím nápojem. Ovšem jako všeho, co je zdarma, i těch jsme si nakonec přestali vážit: o přestávkách jsme po sobě házeli minerálky a koláče. Pečivo svištělo vzduchem ze školního balkónu až na křižovatku ulic Zdraví a Samoty. Podceňovali jsme ty svačinky, ale bez téhle malé vzpruhy mezi vyučovacími hodinami bychom už v poledne měli hlad jako vlci.

Když pak v devadesátých letech začala hospodářská krize, svačinky na prvním stupni základních škol byly zrušeny jako jedny z prvních. Dnes už děti už neslýchají zvuk otevíraných láhví, ani kamiónů, které zrána do školy vozily krabice sušenek. Na celé vzpomínce nejvíc zamrzí ta lhostejnost, s jakou byly sladké přesnídávky zrušeny. Tiskem nevyšlo jediné zdůvodnění, proč musela být zrušena právě tahle důležitá součást jídelníčku, a rodičům tak připadla další povinnost – ranní chystání svačin dětem do školy.