Endofóbie

 

Odmítání odlišného a cizího má svoji odvrácenou stranu, diskriminující a ponižující. V ulicích tohoto ostrova ale vládne zvláštní endofobie, která se projevuje odmítáním příbuzného a podobného a odepíráním rovných práv vlastním krajanům. Mezi nejsilnějšími dojmy, jež ve mně zanechala návštěva města Santiago de Cuba, patří právě tento – nemožnost užívat stejné služby jako zahraniční turisté.

Na rohu náměstí Céspedes se nachází moderní kancelář telekomunikační společnosti ETECSA, odkud se dá poslat fax, nebo se připojit na internet. Jenže, to poslední lze pouze když prokážete, že jste se nenarodili na Kubě, nebo že již léta žijete stovky kilometrů daleko od tohoto ostrova. To jsem věděla už když jsem vstoupila dovnitř a viděla pátravé pohledy prodavaček, zkoumajících mé oblečení aby vystopovaly, zda jsem cizinka, nebo obyčejná Kubánka. Protože jsem zběhlá v umění protáhnout se i těmi nejužšími skulinami, spustila jsem tarzanskou směsicí angličtiny a němčiny, takže mi prodaly kartu k přístupu na net.

Odtam jsem tedy poslala post minulou neděli, zatímco jsem byla svědkem, jak byl odepřen přístup k internetu několika Kubáncům, kteří do kanceláře přišli. Bez vysvětlení a jednou prostou větou „připojení je pouze pro turisty“ bylo mým spoluobčanům zabráněno v tom, aby usedli k jednomu z prázdných počítačů na konci haly. Jeden, obzvláště rozmrzelý, zaprotestoval. Řekl něco v tom smyslu, že je to výrazem neúcty a já, která si už nemohla dál hrát na Němku, jsem ho malinko opravila: „toto je dalším výrazem neúcty, dalším v dlouhé řadě jiných“. O minutu později jsem byla požádána abych místo opustila. Mému textu už se mezitím podařilo se dostat do tohoto širokého prostoru, kde mě nikdo nenutí prokazovat se pasem.