Dvojí přání

Jsme hluboce rozpolceni mezi oficiální verzí věcí a mezi každodenní realitou, což se tady na ostrově projevuje i v rozdílných přáních. Seznam našich nadějí se dělí na dva tak odlišné sloupce, že si až protiřečí. V prvním sloupci, který prosazuje naše vláda, najdeme energická prohlášení vyžadující svobodu pro pět kubánských špionů vězněných ve Spojených státech; jedním z jeho hlavních bodů je vydání Posady Carrilese obviněného ze zorganizování výbuchu letadla v roce 1976. V oficiálním oddílu přání se dále píše, že nestačí, že Obama uzavřel věznici na základně v Guantánamu, ale že by měl toto teritorium vrátit Kubáncům. A samozřejmě obsahuje také červeně zvýrazněný odstavec požadující ukončení severoamerického embarga.

Něco jiného se ale dočtete, když si otevřete soupis toho, co si přejí lidé. Na prvním místě stojí otázka, co že se stalo s těmi „strukturálními reformami“, o kterých se tolik mluvilo před dvěma lety. Dalším z těch podtržených přání je opakovaná žádost, aby drobné podnikání bylo konečně zbaveno pomyslné svěrací kazajky. Tužka už se nám čekáním trochu opotřebovala: na několika stránkách tohoto virtuálního seznamu píšeme o potřebě ukončit zákaz cestování z Kuby a zpět, vyjadřujeme přání volně se scházet a sdružovat, vybrat si víru, ve které chceme vychovávat své děti, a zdůrazňujeme nutnost vydělávat platy ve stejné měně, v jaké pak nakupujeme většinu zboží. Tohle všechno a ještě spousta dalších věcí by byla na tom užmoulaném seznamu přání občanů, jen kdyby měl někdo zájem si jím listovat.

Stejný problém se projevuje v oficiálním dokumentu o lidských právech, který je dnes prezentován v Radě pro lidská práva OSN. Smyšlené shrnutí všeho, co máme, pohádka psaná růžovým inkoustem a vítězoslavným stylem, ovšem světelné roky vzdálená tomu, v čem žijeme. Je to dílo zručných literátů a mělo by se tak i číst – totiž jako románový text autorů, kteří se vyhýbají realistickému deníkovému popisu ztroskotání a zániku.