Seznam požadavků

 

Peněženka mé kamarádky Yuslemi se ještě nevzpamatovala z šoku po posledních třídních schůzkách na základní škole, kam chodí její syn. Jedna část setkání rodičů s paní učitelkou byla totiž věnována aule, která přímo volá po novém vybavení. Zvláště žhavá diskuse se vedla o částce, kterou má každá rodina přispět na nezbytný větrák. Také téma úklidu zabralo okolo dvaceti minut, každý rodič si poznamenal několik výrobků, které by v nejbližší době měl přinést do školy, jako třeba čistící prostředky, hadr na podlahu nebo smeták. A za pět pesos měsíčně od každého studenta prý se najme paní, která bude každý týden objekt uklízet.

Ve škole nemají zaměstnance na úklid, nízké platy nikoho nelákají. Nelegálně zaměstnaná osoba, nejspíše nějaká důchodkyně, nebude mít zajištěnou žádnou pracovní ochranu, nebude mít nárok na dovolenou ani na podporu v případě nemoci. Jedná se v podstatě o to, co se v Evropě označuje termínem „práce na černo“. Na Kubě to známe pod pojmem „práce na levačku“.

Když už se zdálo, že se setkání chýlí ke konci, přišly na řadu další žádosti. Tentokrát šlo o to, kdo z rodičů by mohl opravit rozpadající se židle. Jeden pán zvedl ruku a přihlásil se ke splnění tohoto úkolu. Další rodič se zavázal přinést zámek na dveře a jedna maminka slíbila vytisknout písemky z matematiky, které se měly psát na konci ledna. Škola totiž nemá kopírku ani tiskárnu, takže množení testů závisí na někom z rodičů. Většinou na těch, kteří pracují ve státní správě a mají tyto stroje k dispozici. Třídní schůzky proběhly obvyklým způsobem, paní učitelka přečetla svůj seznam žádostí a poděkovala za úspěšné setkání.