Chmurné výročí

 Chmurné důsledky případu Padilla lze na kubánské kultuře pozorovat déle, než by se zdálo. Už jsou to skoro čtyři desítky let, a jako by uběhlo sotva pár minut: stále jen cenzurovaní autoři, zakázané knihy, veletrhy jen pro spolehlivé. Kultura zůstává v rukou státních institucí a několika málo mocných, kteří rozhodují, zda text spatří světlo světa. Jednou je to Heberto, jindy zase zase Orlando, na jejich rodném ostrově je odlišnost stále ještě trestným činem.

Ještě sice nevíme, co se stane zítra v La Cabana při představení knihy Boring Home, ale nám, zkušenějším je jasné, že od doby cenzurování Pryč z kola se změnilo jen velmi málo. Jedeme bohužel ve stále stejných kolejích.

Následuje text, který napsal Orlando Luís Pardo Lazo u příležitosti nejkontroverznější prezentace knihy na celém tom nudném Mezinárodním knižním veletrhu.

Domácí detektivové 

Orlando Luis Pardo Lazo

Mohl by to být nadpis od Roberta Bolana, zesnulého občana Chile a světáka, muže který by se rozhodně nedal zaškatulkovat mezi účastníky XVIII. ročníku Mezinárodního knižního veletrhu v Havaně, mezi ty zdi „morality“ a obnovené střílny pevnosti San Carlos v La Cabane. (Od 12. do 22. února je totiž toto místo hlavním dějištěm knižní události).
Naši domácí detektivové (stejní divoši jako ti z Bola?ova pera) mi volali každou hodinu, aby tak děsili mou sedmdesátiletou maminku. Mladíci se maskovali voláním z veřejného telefonu a procvičovali si preventivní větnou stavbu hodnou skalní stěny: „Jestli tvůj syn přijde v pondělí na veletrh, spočítáme ti to!“  Vzápětí zavěsili.
Pár hodin předtím Michelle Bachelet slavnostně zahájila zmíněný veletrh. Byl to projev slabý a slabě demokratický, pronesený v modravých šatech. Chilská prezidentka mluvila o „kultuře smrti“, která sžírala její vlast po dlouhých 17 let “autoritářství” (jakoby geografie k něčemu předurčovala).
Pouhých 17 hodin poté mi volali další anonymové a do mé e-mailové schránky: orlandoluispardolazo@gmail.com se valilo revoluční násilí proti Národnímu nepříteli. Jen ať si počtu.
Jde o e-maily z falešných adres. Hrozí útoky, znetvořením tváře, kopanci do zadku, pokud se v pondělí 16. února odvážím zúčastnit Knižního veletrhu a vypustit (jazykem bloggerky Yoani Sánchez free-lance) tam autorskou e-dici mé povídkové knihy Boring Home, díla vypuzeného ze státního vydavatelství Letras Cubanas zřejmě proto, že vůbec nezapadá do programu.
Prezentace by se konala, jak ji ohlašuje jpg pozvánka, na vnějším prostranství v La Cabana. Byly by to svého druhu grafitti na druhé straně Zdi. Žádný zákrok ani zásah do veřejného života. Žádná občanská aktivita uprostřed veletržní zoo. Jen pár přátel a procházející publikum. Lidé posedávající na trávníku v rozhovoru o literatuře a cenzuře na Kubě.  S trochou štěstí pak taky spřádání strategií o budoucím vývoji a o tom, jak s pomocí kanónu cubensis vyhodit do vzduchu kulturní kocovinu z  těch dvou tisíciletí nebo taky z roku nula (má generace si pohrávala s myšlenkou pojmenovat se Rok nula).
Ale ani náhodou..“Veletrh nemá předpolí”, tak by možná zněl soudní verdikt některého derridovského venkovana s příjmením Sánchez, Rojas nebo Prieto. Chmurná teorie dekonstrukce.
Takže minulou sobotu 14. února, když jsem se prohnaně zbavil dvou policistů (díky dvěma fotografiím náhodou pořízeným Liou Villares, bloggerem portálu Hechizamiento Habanémico Hebdomanario), přišel za mnou viceprezident Kubánského knižního institutu a nalil mi čistého vína: Moje prezentace by pár lidí rozzuřila. Hranice La Caba?e se táhne až k Zátočinovému tunelu, k tomuto území bude prezentace a priori zakázaná. A on že ve svých rukou nemá moc nad jakýmikoli fyzickými následky celé záležitosti. A tečka. Díky, Orlando Luisi, že jste si mě vyslechl.
O chvíli později jsem ještě netušil, že mi – jakožto členu Komise všech žánrů – ani  nenabídnou účast na udílení cen v soutěži tvořivosti “Sigifredo Álvarez Finesa“ (v úterý 17. února, v 17:30 , v sálu José Lezama Lima). Akci svolalo Národní centrum pro komunitní kulturu, jehož ředitel musel kvůli mému zařazení na kobereček. Kdy už konečně překročím padací most pevnosti jako obyčejný občan?
Zbytek tohoto víkendu v Havaně byl přehlídkou uklidňování nervů, vykládání karet a nátlaku ze strany mé maminky (72). Od pátku do neděle to bylo přesně 72 hodin telefonické invaze a  e-mailů za časů cholery.
Zatímco zahraniční básníci recitují svá díla v klimatizovaném sále, já, místní vypravěč – pod téměř letním kubánským sluncem a s domýšlivostí obyvatel jižní polokoule – si nemůžu vychutnat svou prózu ani na okraji vlastní pevnosti z koloniálních dob. Pro mě je to dostatečně výmluvné.
Možná se mi to děje proto, že jako místní vypravěč nevychvaluji, ale volím cestu bláznovství. Jako autor čtyř povídkových knížek, které byly na Kubě legálně vydány a oceněny. Jako spolupracovník blogů na hraně a blokovaných portálů. A k dovršení všech dvojsmyslů, mé jméno nese i Smyšlený ostrov. Ze skvělé oficiální antologie Kubánská povídka za Revoluce (1959-2008) mě vyškrtnul Alberto Garrandés navzdory poprasku na: http://www.anti-orlandoluispardolazo.cu. Who´s afraid of Orlando Woolf?
Taková jsou fakta. Zbytek už je jen ovzduší slavnosti z chilského levicově knižního dovozu. Něco podobného jako na konci 60. let  verze chamamé remixu. Prozpěvovat si  Michelle Ma Belle na jedné diskotéce pěkně zpříma v téhle Odvážné zbrusu nové Havaně. Bujná a disciplinovaná utopie.
Taková jsou fakta. Zbytek už  je jen imaginární Chile ze stránek našeho e-zone; občasník The Revolution Evening Post jsme vždycky čítali jako neuctivý a štvavý. Další pevninský ostrov, který by si teď neměl mýt ruce stejně jako hlavní hrdina novely s názvem Souostroví Cubag.
Taková jsou fakta. Zítra, na porevoluční pondělí 16. února 2009 ve tři hodiny odpoledne v Havaně se Kuba může „nevyhnutelně“ vystřelit z kanónu na La Cabana, kam chce. Máme strach, že by se mohl opakovat známý případ lišky a vinných hroznů, a tak se nechceme vystavovat krutostem. Jsme lidé čistí a navzájem jsme si užiteční. Nenecháme se dotlačit do rvačky s diktaturou proletariátu nebo s policií.
Z nakladatelství Letras Cubanas se mi nikdo neozval od té doby, co má kniha Boring Home byla téměř připravena k vytištění (asi před půl rokem). Instituce odměňuje nebo trestá své zesnulé děti. Díky, Letras Cubanas, že jste si mě vyslechli. Možná mi teď pomůže právo na literární azyl na chilské ambasádě v Havaně.
A na závěr – uvedením poněkud nudného případu Boring Home nevybízím oslovené k účasti na společném táboře před La Cabanou (kromě znalců z řad politické policie). Kniha se stejně dostane do oběhu. Nepřekvapí, že pár výtisků už bude rozhozeno mimo město jako „ztracený poklad“. Naše vysněná Kuba zůstane neuctivá a štvavá. Nejpříhodnější země uprostřed stálého parapolicejního Made in Latinoamerica.

About these ads

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s