Méneus na Olympu

Text pod obrázkem: Nezadržitelná kola změn

Včera mi uprostřed oběda volal kamarád, jestli jsem se v jednu dívala na zprávy. Nedívala jsem se. Nikdy se na podobné programy při jídle nedívám, velmi to škodí trávení. Smíchání barevných fazolí se zprávou o odvolání členů Státní rady a několika ministrů by mohlo mít nedozírné následky. Ale i tak mě trošku štve, že jsem tu zprávu prošvihla a že jsem nezačala postupně zjišťovat, jaké změny se odehrávají tam nahoře.

„Oficiální zpráva“ publikovaná v deníku Granma je dlouhá a je psaná jazykem, který mne spolehlivě uspává. Sděluje se v ní, že někteří ministři a členové Státní rady byli odvoláni ze svých funkcí. Na ulicích se ale už několik měsíců spekuluje o tom, že dotyční upadli v nemilost nejvyššího vedení. Takže mě příliš nepřekvapuje ani to, že jeden z odvolaných, Carlos Valenciaga, ve zprávě není ani uvedený, ani fakt, že tímto krokem v nejvyšším orgánu státní správy opět přibylo vojenských uniforem.

Lidé se v tomto tahu snaží objevit hloubku a moudrost šachové partie, mně ale spíš připadá, že se jedná o nějakou hru na „slepou slepici“. Nevěřím, že by tak potřebné a toužebně očekávané reformy potřebovaly nové ministry. Kdyby existovala vůle prosadit opatření vedoucí k větší otevřenosti země, žádný úředník ani ministr by tomu nemohl zabránit. Záměrem tak bezpochyby bylo změny pozdržet, uložit je k ledu, koupit si další čas v politické hře, zatímco my ztrácíme měsíce a měsíce našich životů.

Kdo přesvědčí Marquita, který už si obstaral GPS, aby překonal průliv na Floridu, že se noví ministři postarají o to, aby si mohl své sny splnit ve vlastní zemi? Včerejší oznámení nepomůže zkrátit fronty před španělskou ambasádou, kde se čeká na nové občanství, ani nesníží počty dívek, které nabízející svá těla, jen aby se odsud dostaly. I když se nový státní rada bude jmenovat Bruno místo Felipe, na míru beznaděje v zemi to nebude mít žádný vliv. Výměna nástrojů mnoho neznamená, když orchestr hraje starou písničku pod vedením starého dirigenta.