Nepravděpodobný rozhovor Gianniho Miná

Celá rétorika pěstovaná od šedesátých let minulého století se na začátku století jednadvacátého  zmítá  v smrtelných záchvěvech. Tahle forma diskuze mi připomíná boj na barikádách – člověk se kryje a pak náhle se z bezpečného zázemí vrhne na oponenta a místo argumentů uplatňuje nadávky. Gianni Miná tuto opoptřebovanou munici poněkud oprášil. Arzenál, který se snesl na mou hlavu, se zakládá na obvinění, že jsem produkt Severu a že úplně zapomínám (úmyslně!) mluvit o výhodách současného kubánského systému. Jako pak refrén opakuje, že jsem na Kubě „neznámá“, a opomíjí při tom fakt, že jsem se svou malostí a nevýznamností vždy pyšnila.

Oproti tomu Miná má za sebou historii plnou velkých činů. Podařilo se mu udělat rozhovor s tím, kdo řídil osudy mé země po více než pět dekád, a to navíc v době, kdy samotní Kubánci neměli možnost se ho na cokoliv tázat nebo mu dát svou odpověd pomocí lístku do volební urny. Kniha, která se z tohoto setkání zrodila, byla na pultech knihkupectví v době, kdy jsem chtěla nechat střední školy, protože jsem neměla boty, abych tam došla. Daleko stranou od výloh, kde bylo vystaveno luxusní vydání tohoto rozsáhlého rozhovoru, se odehrávalo něco úplně odlišného: kapsy se vyprazdňovaly, frustrace rostla a strach vládl všude kolem. Nic z toho se ale neobjevilo ve chvalozpěvech na stránkách knihy a autor ani nechtěl připravit druhé vydání, aby tato opomenutí napravil.

Ráda bych mu navrhla několik otázek pro jeho příští setkání s Fidelem Castrem, které se ovšem nejpíš nikdy neuskuteční. Přeptejte se, pane Miná, vy, který s Ním máte povoleno mluvit, proč neudělí amnestii Adolfu Fernándezovi Saínzovi a jeho kolegům, kteří si odpykávají už šestý rok vězení za zločiny názoru. Poznamenejte si, prosím, do diáře pochybnosti, které trápí mou sousedku v souvislosti s návštěvou jejího bratra, který „dezertoval“ v průběhu jakéhosi kongresu v zahraničí. Tlumočte mu, prosím, otázku mého syna Tea, který nechápe, proč musí ovládat celou sadu ideologických pouček, aby mohl studovat na střední škole.

Když se vám podaří se k Němu dostat – a to je víc, než by dokázal kdokoliv z nás – poproste ho, ať nám, „neznámým“ občanům dovolí scházet se, založit noviny, vybudovat rozhlasovou stanici nebo kandidovat na prezidenta. A nebo tak jako vám v plném rozsahu požívat práva veřejně psát o názorech, které se liší od těch vládních. Ujišťuji vás, že tento rozhovor bude na celém ostrově bestsellerem. Jenže vy ho nikdy neuděláte.

About these ads

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s