Se spontánností opatrně

 

Text pod fotografií: Hosté… návštěvníci

Do jedné školy ve čtvrti Cerro přijela návštěva z ciziny a přivezla sešity a tužky. Dva dny před příjezdem přesadila učitelka nejpilnější děti do prvních lavic a požádala žáky o dekorativní pokojové rostliny. Ředitelka na ranním shromáždění jasně vysvětlila, že v době, kdy bude  velectěná návštěva ve škole, nebude tu nikdo pobíhat a u hlavního vchodu se nebudou smět prodávat sladkosti.

Tu středu, kdy návštěva konečně dorazila, bylo ve školní jídelně k obědu kuře a televize v aulách nevysílaly obvyklou mexickou telenovelu, ale naučné programy. Učitelka páté třídy si nevzala svojí oblíbenou červenou lykrovou zástěru, místo toho se nacpala do saka „na svatby a pohřby“, ve kterém jí muselo být děsivé horko. I u mladé pomocné učitelky se dala vypozorovat změna. Neloudila na dětech, aby jí nechaly kousek svačiny.

Návštěva probíhala vcelku hladce – školní  potřeby byly předány, moderní auta  už čekala na parkovišti před školou, aby odvezla skupinku usmívajících se cizinců, když v tom se stalo něco neočekávaného: Jeden z hostů porušil předpokládaný protokol  a odběhl na toaletu. V tom okamžiku jasně vytoupily veškeré stehy té estetické chirurgie, která měla školu vylepšit. V tom malém prostoru bylo jasně vidět, že tu už  měsíce chybí ruka uklízečky, vodovodní kohoutky jsou poslepované a jednotlivým kabinkám chybí dveře – to vše smetlo celou frašku usilovného předstírání normálnosti.

Spontánní host vyšel z toalet s ruměncem ve tváři a beze sova se vydal k východu. Prohlédl celou tu léčku a došlo mu, že při příští návštěvě by s sebou spíš než pastelky a papír měl přivézt desinfekci, hadry na podlahu a zaplatit instalatéra.