Čekání

Maminka se kýve ze strany na stranu. Opírá se nejdřív o jednu nohu, pak o druhou, zatímco já se jí svými sedmiletými hubenými pažemi držím v pase. Na co je tahle fronta? Nevím, možná stojíme na zastávce autobusu, před obchodem, kde mají něco k jídlu, nebo před lékarnou, abychom koupili aspirin. Je to dlouhá fronta na slunci a člověku připadá, že na něj nikdy nepřijde řada.

Ovívá se. Dál se kolíbá napravo a nalevo. Má matka mě těmito pohyby, nevědomky, učí umění čekat. Cvičí mě v trpělivosti, abych se dokázala vyrovnat s dlouhými frontami, ve kterých budu muset stát.

Čekání

Maminka se kýve ze strany na stranu. Nejdřív se opírá o jednu nohu, pak o druhou, zatímco já se jí svými hubenými pažemi sedmileté holčičky věším na boky. Na co je ta fronta? Nevím, můžeme být na zastávce autobusu, před obchodem, kde dostali talíře, nebo v lékárně ve frontě na aspirin. Je to dlouhá řada na slunci a mě připadá, že na nás nikdy nepřijde řada.

Ovívá se vějířem. Stále se houpe napravo a nalevo. Tím pohybem mě má matka, aniž by si to uvědomovala, učí umění čekat. Cvičí mě v trpělivosti, abych uměla čelit všem dlouhým frontám, které mě čekají.