Ostrov bez moře

Ze zdi Malecónu toho není moc k vidění. Jen modrou plochu, která se občas rozzlobí a vyprskne pěnivé vlny na ulici, která ji ohraničuje. Žádné jachty, jen pár pospravovaných lodiček s povolením kapitána přístavu. V létě se mladíci vrhají do teplé vody, v zimě se ale nábřeží vyhýbají kvůli sprškám studené vody a větru. Každou noc jezdí z východu na západ jedna loď. Stín na horizontu hledá v moři uprchlíky v bárkách, směřující k Floridskému průlivu.

Právě v těchto měsících to na pobřežní třídě nejvíc vře. Všechno se ale odehrává mezi útesy a ulicí. O tom, že by se aktivita rozšířila i na ten velký slaný prostor na druhé straně, se nám může leda zdát. Kdy jsme začali žít k moři zády? Kdy nám tahle část naší země přestala patřit? Jíst rybu, projet se na jachtě, dívat se na budovy z vrcholu vlny, nebo si užít odstíny modři tam, kde začíná hloubka. Chiméry ve městě s pobřežím, bodavé delirium na ostrově, který vypadá, že pluje v nicotě a ne v Karibiku.

Představuji si, že jednoho dne nebude k půjčení pramice s vesly potřeba zahraniční pas. Plachty se znovu zmocní zátoky, připomenou nám, že žijeme v přímořské Havaně, zrozené z křiku korzárů a přístavního lomozu. Pražmy vystrnadí clarie (druh ryby, pozn. překl.) a líny z našich talířů a ze zdi Malecónu, s nohama klimbajícíma nad útesy, budeme zdravit šňůru lodí, přijíždějících a vyplouvajících z El Morro.

About these ads

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s