Mario Vargas Llosa: dlouho odkládaná Nobelovka

Literatura Maria Vargas Llosy v mém životě způsobila několik zásadních zvratů. První z nich před sedmnácti lety, v létě uprostřed výpadků proudu a ekonomické krize. Pod záminkou zájmu o Válku na konci světa jsem oslovila novináře, vyhozeného z práce z ideologických důvodů, se kterým žiji dodnes. Schovávám si exemplář s odrbanými deskami a žloutnoucími stránkami, protože díky němu desítky čtenářů objevily tohoto peruánského autora, který je v oficiálních knihovnách zakázán.

Přišla univerzitní léta a zatímco jsem pracovala na diplomové práci o literatuře a diktaturách v Latinské Americe, objevil se román Kozlova slavnost. Začlenění tohoto textu o Trujillovi do mé analýzy se hodnotící komisi příliš nelíbilo. Také se jim nelíbilo, že jsem mezi charakteristikami amerických „caudillos“ podtrha právě ty, kterými se honosil i náš Nejvyšší vůdce. To bylo podruhé, co kniha dnešního nositele Nobelovy ceny za literaturu poznamenala můj život, protože jsem si díky ní uvědomila jak frustrující je být filologem na Kubě. K čemu je mi titul, říkala jsem si, který stvrzuje, že jsem odborníkem na jazyk a slova, když ani nemohu svobodně spojovat věty?

Vargas Llosa a jeho literatura jsou tedy zodpovědní, přímo a „zákeřně“, za mnoho z toho co je ze mne dnes: za mé manželské štěstí a mou averzi k totalitarismům, za odpadlictví od filologie a příklon k žurnalistice.
Začínám se připravovat. Mám strach, že až mi příště padne do ruky nějaká jeho další kniha, bude její efekt trvat dalších 17 let, nebo mi přibouchne dveře k další profesi.

About these ads

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s