Výpadek je u konce

Usazená v pohovce hotelu otevírám svůj laptop, všimnu si pomalého blikání kontrolky wifi a sleduji nevrlé tváře ochranky. Dnešek by mohl být jen dalším dnem, kdy se pod anonymním proxy snažím dostat na svůj vlastní blog, obcházet cenzuru několika triky, které mi umožní nahlédnout pod pokličku zakázaného. Na spodní liště obrazovky mi ikonka oznámí, že právě surfuji rychlostí 41 kilobytů za sekundu. Dělám si s kamarádkou legraci, že bychom si radši měly sepnout vlasy, aby se nám v té „rychlosti“ nerozcuchaly. Ale pomalé připojení mě dnešní únorové odpoledne nezajímá. Dneska mě čeká radost, ne další deprimující zážitek s internetem, okleštěným různými filtry. Přišla jsem si ověřit, jestli se ta dlouhá noc cenzury už přestala rozprostírat nad Generací Y. Stačí mi jeden klik a dostávám se na portál, který jsem od března 2008 na žádném veřejném místě neviděla. Překvapením vykřiknu, a bezpečnostní kamera u stropu zabere plomby v mých stoličkách, když se začnu nekontrolovaně chechtat.

Po třech letech je můj virtuální prostor opět ke shlédnutí na Kubě.

Neznám důvody tohoto uvolnění, ale můžu spekulovat o tom, že pořádání Mezinárodního veletrhu informatiky 2011 v Havaně přitáhne spoustu zahraničních návštěvníků, před kterými je vhodné ukázat co nejtolerantněší tvář. Zejména poté, co údajně došlo k větší otevřenosti na poli svobodného vyjadřování. Také je možné, že když kybernetická policie zjistila, že blokování nějakých stránek je jenom činí atraktivnější pro čtenáře, rozhodla se zakázané ovoce, které v posledních měsících tolik satanizovala, vystavit veřejnosti. Pokud jde pouze o technologickou poruchu, která bude opravena a nad mým virtuálním diářem se tak opět stáhne stín, samozřejmě to dostatečně hlasitě oznámíme. Pro teď ale plánuji, že s námi platformy desdecuba.com a vocescubanas.com zůstanou hodně dlouho.

Je to vítězství občanů nad démony kontroly. Vyrvali jsme jim to, co nám náleží, virtuální prostor, který je náš, se kterým se budou muset naučit žít, a který už nemohou zatajovat.