Oblouk porážky

Kusy betonu, fragmenty cest, které nikam nevedou, mosty, které nespojují dva břehy. Monumenty urbanistické paralýzy, rozeseté podél dálnice, nedokončené struktury, které stále ještě sní o váze projíždějících kamionů a motorek. Shlukují se pod nimi lidé, čekající na dopravní prostředek, který je někam odveze, využívají stínu těch oblouků porážky, obrovských struktur, které slouží jen jako nejdražší slunečníky na světě. Se zábradlími, která nikdy nepocítila teplo lidské ruky, se na nás neúplné mosty ušklíbají a připomínají nám naši urbanistickou atrofii a dopravní rachitismus.

Pokaždé, když pod nějakou tou sešlou masou projíždím, ptám se sama sebe, jaký smysl zmrzačené silnice bez aut mají? Jaký je smysl existence těch gigantických nedodělků, které nikam nevedou? Byly postaveny v době, kdy se předpokládalo, že bude tento Ostrov plný dálnic, jako kdyby to byla páteř s přípojkami na všechny strany? Několik desetiletí poté jsou stále ještě odpojené od dopravních tras, dá se na ně dostat pouze zeshora, a staly se ironickým útočištěm supů a ještěrek, které se vyhřívají na sloupech. Monolity nehybnosti jednoho národa, který místo aby se díval na nové silnice, kruhové objezdy a hlavní třídy, sleduje, jak se rozpadají a děraví neúplné mosty, po kterých nikdy nepřejela ani pneumatika.

About these ads

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s