„Soudruh“ Granma

Obrázek převzat z: superpolitico.blogspot.com

Obrázek převzat z: superpolitico.blogspot.com

Často by zvedal zaťatou pěst, zatímco by se zarudlým obličejem zvučným hlasem křičel na ty, kteří s ním nesouhlasí. Tak by vypadaly noviny Granma, kdyby do nich někdo vdechl život a proměnil je v člověka, kdyby zvláštní kouzlo změnilo novinový papír v maso a kosti. Nosil by kostkované košile a vystavoval na odiv tvrdé manžety, výsledek nepřetržitého kropení škrobem. Deník jediné legální kubánské strany by měl neurčitý věk a mentalitu devatenáctého století, ukazoval by medaile a neustále mluvil o hrdinských činech, které pravděpodobně nikdy neudělal. Neposlouchal by ostatní, protože by jeho nekončené řečnění umořilo všechnu kritiku, nové myšlenky, nebo i to nejmenší zdání rozdílnosti. Choval by se jako starý mrzout, který už nemluví ani s vlastními dětmi, a který se stal svědkem toho, jak z jeho přítomnosti mizí všichni, které kdy miloval.

Granma, stejně jako někteří lidé co znám, by odvrátil tvář při pohledu na někoho blízkého, jak nakupuje na černém trhu trošku jídla. Přesto by ale zhltl plný talíř, aniž by se ptal, kde se vzal ten kousek brambory, nebo krajíc chleba, co leží na stole. Úvodníky, psané tlustým písmem, by se změnily ve výkřiky a uječená prázdná hesla pokaždé, když by věděl, že sousedi poslouchají. Často by apeloval na ostatní, aby udávali a intrikovali. Nudné triumfalistické reportáže by se změnily v konformistická prohlášení pro zoufalé lidi v jeho okolí. Z deníku, který dodnes nepublikoval ani jednu barevnou fotografii, by se stal člověk nudných proslovů a bezuzdného hněvu. Čmuchal by malé nepravosti, nutné k přežití a udával by se stejnou vervou, s jakou dnes publikuje útoky a lži.

Nevím jak vy, ale „Soudruha“, který by byl vtělením novin Granma, bych si domů nikdy nepozvala.