Zkrachují, nebo budou prosperovat?

Pro někoho, kdo vyrostl v zemi, kde byl po desetiletí monopolním zaměstnavatelem stát, je nutnost vydělávat si na živobytí samostatně skokem do prázdnoty. Proto se teď mezi zaměstnanci šíří strach, když čekají na zveřejnění seznamů propouštěných. Nekvete ale jen strach, nýbrž také oportunismus a klientelismus. Rozhodnutí o tom, kdo práci ztratí a kdo v ní zůstane, leží v rukou vedoucích každého podniku a už jsou známy případy, kdy si místo udrželi ne ti nejschopnější, ale ti nejbližší řediteli. Paradoxní je, že zaměstnání, která se snaží si uchovat, jsou podhodnocená a snížení pracovní síly o čtvrtinu prozatím neznamená, že se zbylým zaměstnancům zvýší mzdy.

Porady, kde se škrtají místa, jsou na pořadu dne v každém podniku, dokonce i v tak citlivých sektorech, jako je veřejné zdravotnictví. Rozhoduje se o něčem důležitějším, než jen o měsíčním platu a příslušenství k nějakému podniku, nebo instituci. Je to chvíle prozření, pohledu na novou Kubu, kde už se na všechny strany nehlásá plná zaměstnanost, a kde se samostatné podnikání stává nevlídnou a nejistou alternativou. Někteří vymění bílý plášť za holičské nůžky a injekční jehlu za troubu na pizzu a chléb. Cestou zjistí, že ekonomická nezávislost s sebou nevyhnutelně nese i nezávislost politickou, budou prosperovat, nebo zkrachují, možná budou lhát v daňovém přiznání, nebo naopak upřímně řeknou, kolik vydělali. Suma sumárum, vydají se na novou těžkou cestu, kde je už tatínek Stát nebude podporovat, ale kde také ztratí sílu je trestat.