Caravaggiovy modely

Narcis soustředěně sleduje svůj obraz na vodní hladině, chvílemi si ale všimne i odrazu města s popadanými sloupy a rozbitými barevnými vitrážemi. Od 23. září je olej s mladíkem, skloněným nad jezírkem, přisuzovaný Michelangelovi Merisi da Caravaggiovi, vystavený v Muzeu výtvarných umění v Havaně. Král šerosvitů, jehož štětec se kochal stíny, dorazil až do tohoto města, plného slunce i šera. Dopravila ho letecká společnost Blue Panorama a tvoří společně s dalšími dvanácti díly výstavu, jejímiž kurátory jsou Rossella Vodret a Giorgio Leone. Je tu s námi fragment italského baroka, dílek epochy, ve které jeden hašteřivý prominentní umělec navždy změnil pojení světla v malbě.

V srpnové letargii nám výstava vrací pocit, že jsme součástí širšího světa. Na Narcise se chodí dychtivě dívat universitní studenti, kurátoři muzea cítí, že stojí před životní příležitostí a havanští povaleči se ptají, proč je kvůli jednomu pomalovanému plátnu takové haló. Kdyby ze sebe ten neklidný Milánec, který zemřel v pouhých 39 letech, setřásl prach století a prošel se našimi ulicemi, setkal by se tu se svými dávnými modely, se stejnými prototypy, které mu stály modelem když maloval panny a svaté: prostitutkami, žebráky, vyvrženci ze společnosti… a také s mladíky, pohlcenými vlastní krásou. Caravaggio by našel spoustu Kubánců, roztržitých a zahleděných do sebe, snažících se nevidět nic než jen úzký prostor kolem sebe. Stovky tisíc Narcisů, hledajících útočiště v tom jediném, co jim teď připadá jisté: ve svém mládí, svém těle, své kráse.