Já podezírám, ty podezíráš, všichni podezíráme

Učitelka mého syna oznámila třídě, že je mezi nimi jeden student, který inkognito zapisuje na seznam ty, kteří zlobí. Hodně brzy pocítily tyhle dětí paralýzu, vyvolanou pocitem, že jste sledovaný a strach z udání. Dnes jim „echo“ tajného kamaráda přivodí jen pokárání, nebo potrestání, ale přijde doba, kdy je může stát zaměstnání, možnost cestovat, malá privilegia, kterých dosáhli, nebo svobodu.

Pro nás, kteří žijeme od malička v podezřívavosti a paranoie, je důvěra citem, přinášejícím jen samé problémy. Všichni podezříváme všechny. Když někdo nemluví, je jisté že „v něčem jede“. Když je naopak extrovertní, dostane nálepku infiltrovaného provokatéra. Pochybujeme o sousedovi, který se na nás usmívá, zatímco kontroluje, co neseme v tašce, o příteli, který nás chodí navštívit jen ve strategických momentech, nebo o příbuzném, který se z nás snaží dostat něco nerozvážného po telefonu. Nevěříme tomu, kdo odejde, protože má možná plnit nějaké úkoly zvenku a střežíme se toho, kdo kritizuje tady uvnitř, protože jeho chování může být jen návnadou pro neopatrné.

Dívám se okolo sebe a zjišťuji, že dlouhodobé pěstování paranoii zafungovalo. Naše strachy jsou plné agentů CIA a příslušníků Státní bezpečnosti. Obávaný „práskač“, kterým může být každý z nás a kterého se každý bojí, je nejúčinnějším roubíkem a nejúspěšnější cestou, vedoucí k nejednotě.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s