Odkud jsou ty transparenty?

Prodej vlajek za konvertibilní pesa

Prodej vlajek za konvertibilní pesa

Tuto neděli oznámil president Confederace kubánských pracujících ve zprávách, že 1. květen bude důkazem „tvůrčího potenciálu“ našeho lidu. Jeho slova doprovázely známé obrázky tisíců lidí, pochodujících po Náměstí plném transparentů, vlajek a barevných triček. Při pohledu na tu záplavu se mi vrátila stará pochybnost o tom, kde se vyrábí všechny ty nápadné artefakty, zářící v májovém slunci.

Podle slov Salvadora Valdése Mesy vznikají plakáty a oblečení díky iniciativě občanů. Jenomže všichni víme, že za kubánská pesa, ve kterých nám platí mzdu, se nedá koupit ani kubánská vlajka, ani olejové a akrylové barvy a už vůbec ne trička, nebo čepice. Taky se nedá legálně přijít k tiskárně, která by tak hezky vyvedla dokonalé nápisy na průvodových plakátech. Odkud jsou tedy transparenty, které se tváří jako plod lidové tvořivosti?

Znám odpověď. Věřte mi, v ní není mnoho odvážných dělníků, s nadšením píšících své požadavky na kus plátna. Neobjevují se v ní ani odborové svazy, organizující výrobu plakátů s hesly za zlepšení pracovních podmínek. Většina nápisů pochází z díly těch, kteří se na nás „nadšeně“ dívají z tribun. Ti dobře ví, že kdyby dělníci psali transparenty sami, stálo by na nich něco hodně jiného.

Advertisements

Cestovat nebo vycestovat?

Mířím za dalším vysokoškolským titulem. Netýká se žádného oboru, ale mohla bych získat diplom „inženýrky boje s byrokracií“. Tématem studia je papírování a dokumenty, potřebné k cestování do zahraničí a mezi předměty je slušná dávka trpělivosti, mírnosti a nenápadnosti. Nenastoupila jsem na tento intenzivní kurz papírování bez přípravy. V umění papírologie se cvičím už po desetiletí. Patří k ní i několik střetů s úředníky a pomalá rezignace v boji se zatuchlostí úřadů.

Díky svým rozsáhlým zkušenostem v jednání s úředníky, kterým vždycky chybí nějaký dokument, razítko, nebo podpis, si vysloužím ty nejlepší známky. Budu ale ještě muset zapracovat na tendenci k záchvatům vzteku, když mi řeknou: „vaše papíry nedorazily včas“, nebo „to budou muset schválit na vyšších místech“.

Konečným výsledkem cvičení bude malá bílá kartička, která mě bude opravňovat k vycestování z Kuby za účelem převzetí ceny Ortegy y Gasseta. Trvám na tom, že se nejedná o „cestování“, protože toto slovo žádný Kubánec pro výjezd do zahraničí nepoužívá. Unikáme, přeplouváme, odjíždíme, odcházíme. Výraz cestovat k popisu překonání izolovanosti ostrova nestačí. I to vytoužené povolení, které potřebuji, je známé pod jménem „povolení k výjezdu“ a evokuje zvuk otvírajících se závor.

Nevím, jestli ty dlouhé hodiny ve frontách, notářsky ověřené rodné listy a zvyk nosit s sebou i nepotřebné dokumenty, jako je očkovací průkaz, nebo poslední účet za elektřinu, k něčemu budou. Nevím, ale tuším, že odpověď na moji žádost o vycestování už leží připravená někde v šuplíku. Nic, co udělám, nemá vliv na to, jestli klíč dveře odemkne, nebo zamkne.

A tak v mezičase stále věřím, že „vyjet“ je možné.

Hádejte

Graffiti na ulici Línea

Graffiti na ulici Línea

Dám vám za úkol rozluštit, co znamená toto „03C“, které jsem viděla na několika graffiti na ulici Línea. Slyšela jsem, že před padesáti lety se heslo „žádné kino, žádné nákupy, žádný kabaret (ve španělštině vše začíná kino, nákupy i kabaret na písmeno C, pozn. překl.) rozšířilo po celé Kubě. Říkám si, jaký vzkaz se pod třemi C, které nějací mladíci natiskli na zdi mého města, skrývá dnes?