Novinařina, nebo literatura

Policie a „černé vosy“ hlídají roh ulic Prado a Teniente Rey, kde se schází homosexuálové

Policie a „černé vosy“ hlídají roh ulic Prado a Teniente Rey, kde se schází homosexuálové

Při příležitosti kongresu UPEC (Kubánský svaz novinářů a spisovatelů)

Po dokončení střední školy jsem se chtěla stát novinářkou. S dalšími dvěma kamarádkami jsme si našly soukromou učitelku, která nás doučovala na přijímačky na universitu. Ta paní mě do úmoru přesvědčovala, že ze mě nikdy nebude dobrá reportérka, ale že naopak celou svou bytostí směřuji k jiné profesi – k filologii. Její prokletí se splnilo a já se nakonec vrhla na slova, fonetiku a literární styly, místo abych se honila za zprávami. Nebyla to ale jen věštba té havanské Teiresiás, která mě odradila od práce s informacemi. Byla jsem také přesvědčena, že ve společnosti ovládané cenzurou, oportunismem a dvojí morálkou, je zaměstnání novináře zdrojem tisíců a jednoho zklamání a frustrací. Znala jsem už tehdy Reinalda, vyhozeného z Juventud Rebelde, protože se jeho „směr myšlení neshodoval s názory periodika“ a pohled na jeho chuť psát, promarněnou v dlouhých dnech práce výtahového technika byl posledním hřebíčkem do rakve mých snů.

Bylo už po Glasnosti a na Kubě se mezi novináři a frustrovanými čtenáři šířila pachuť promarněné příležitosti. V televizi stále opakovali, že výroba roste, země se ubrání a náš „neporazitelný vůdce“ nás dovede k vítězství, zatímco náš každodenní život vyvracel všechna vítězoslavná provolání a nafouklá čísla. Nejednou jsem si úlevně oddychla, že se ze mě nestala novinářka. Ve světě metafor jsem se cítila v bezpečí.

Ale ony ty dvě profese nejsou tak vzdálené jak by se zdálo, protože kubánská novinařina v sobě má hodně z literatury. Ve snaze uniknout do světa fikce, románů a divadla jsem zjistila, že jsou toho samého plné kubánské televizní noviny. Osobnosti, ve které nikdo nevěří, futuristické příběhy, které se nikdy nenaplní a usmívající se tváře vybrané mezi tisícem sklíčených. Svou věštbou mi chtěla naše ilegální paní učitelka sdělit něco, na co jsem přišla sama až po létech. Že jestli volím mezi fikcí našeho tisku a našich romanopisců, přinese mi ta druhá do života více jistoty.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s