O bezplatnosti a jiných pohádkách

Tvořivost, nebo nutnost?

Tvořivost, nebo nutnost?

Vyrážím shánět oční kapky do pravého oka, které mě už několik dní pálí. Za dvě hodiny v čekárně našeho doktora se dozvím všechny drby z okolí od sousedek, které do ordinace chodí „na procházku“. Doktorka si stěžuje, že má moc práce, protože část jejích kolegů je na misi ve Venezuele a zatímco mi píše doporučení, obědvá pizzu za šest peso.

Na poliklinice to vypadá podobně, ale starost o oko mi velí chovat se slušně a čekat, až na mě dojde řada. Pán s předpotopními brýlemi na nose mě varuje, že ve frontě čeká už od šesti od rána, takže počítám, že během čekání stihnu přečíst celý román. Starší paní mi s úšklebkem vysvětlí (aniž bych otevřela pusu), že „takhle to vypadá, protože je to zadarmo. Kdyby se tu muselo platit, byla by to jiná písnička“.

Její výlev mne nepřekvapí, protože podobné věci člověk slýchá stále častěji na všech různých místech. Přemýšlím ale nad zvláštním pojetím bezplatnosti té paní. Já si pod bezplatností představím Aladinovu lampu, třenou jedenácti miliony Kubánců a čarující všechny ty nemocnice, školy a další „bezplatné služby“. Obrázek ducha a tří přání se ale rychle rozplyne a já si uvědomím, že za to všechno platíme každodenně vysokou cenu.

Peníze neplynou tak, jak si myslí ta paní, ze štědrých kapes našich vládců, ale z vysokých daní za produkty z valutových obchodů, přemrštěné poplatky na migračních úřadech, z ponižujícího zdanění cizích měn na ostrově a hlavně z podhodnocených mezd, jejichž obětí jsou všichni pracující. Jsme to my, kdo platí všechny ty služby, na jejichž kvalitu si paradoxně nemůžeme ani postěžovat.

A je toho víc. Platíme také gigantickou vojenskou infrastrukturu, která kvůli válečnému blouznění spotřebuje značnou část státního rozpočtu. Z našich děravých kapes se platí politická propaganda, pochody solidarity a přemrštěná sebeprezentace naší vlády ve všech koutech světa. Jsme to my, kdo financujeme naše vlastní roubíky, mikrofony, které nás odposlouchávají, udavače, kteří nás špiclují a bohorovný klid našich poslanců.

O žádné bezplatnosti se nedá mluvit, každý den za všechno draze platíme. Nejen penězi, časem a energií, ale také svobodou. My sami si hradíme klec, zámek a nůžky, které nám přistřihávají křídla.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s