Moře bloggerů

El Guajiro Azul (Modrý sedlák) mi poslal text vyprávějící o jeho motivaci a o potížích, které zažívá při psaní svého blogu „Retazos“ (Úryvky). Nadpis jeho psaní je výtečný: „Stařec, internet a já“. Při čtení člověk cítí, že ačkoli nás udice táhne obrovskou silou, tentokrát nás stařecký rybář nedostane z vody, kde, téměř svobodně, plaveme po síti.
Už jsem nemohla čekat na publikaci textů z bloggerské konference – posunuté kvůli hurikánům a téměř neuskutečněné – abych se s vámi podělila o myšlenky tohoto čtyřicátníka, narozeného obklopeného cukrovými plantážemi. Přikládám poslední dva odstavce příspěvku prezentovaného rolníkem se svižnou klávesnicí a psaním ostrým jako břitva mačety.
Psát blog může být frustrující, obzvlášť s tak obtížným přístupem k internetu jako tady na Kubě. Obtíže jsou ještě větší když člověk žije na venkově. Čas je drahý a vzácný. Člověk musí znovu a znovu posílat zprávy, které se přeruší když spadne spojení. Nemá jak opravit drobné chyby které mu uniknou. Nemůže číst ani odpovídat na komentáře. Má velmi omezené možnosti jak navázat kontakty s dalšími bloggery. Nemůže odpovídat na nabídky výměny odkazů. Je v podstatě nemožné vložit do textu fotku. Celý tento růženec problémů nás nutí k minimalistickému, přehnaně střízlivému a vizuálně fádnímu stylu. Je zapotřebí geniálního vypravěčského talentu, aby člověk psal texty čtenářsky přitažlivé a ten já nemám.
Kvůli těmto a dalším důvodům jsem mnohokrát přemýšlel o tom, že se tváří všem těm překážkám vzdám. Deprimovaný malým počtem návštěv a skrovnými komentáři, vyčerpaný touto novou formou nekomunikace, která mi připomíná zprávy v lahvi vysílané trosečníky, často jsem přemýšlel že svůj blog opustím tak jako se opouští ztroskotaná loď. Parafrázujíc Ponteho se ptám: Proč lidé dál píší své blogy? Proč to dělám? Snad kvůli slávě, penězům, abych hromadil odkazy, kvůli uznání, ať už hned nebo v budoucnosti, když všechno zůstane stejné, nebo když se to změní? A tak se vrátím k tomu nejzákladnějšímu. K potřebě vyprávět věci, které chci vidět řečené. Hluboce se nadechnu, vypnu monitor, otočím dítě v postýlce, urovnám mu moskytiéru, dám si v kuchyni kafe, zapálím si poslední cigaretu v krabičce, znovu se hluboce nadechnu, zapnu monitor a píšu dál.

Musíme našeho venkovského bloggera podpořit, aby psal dám. Navrhuji nechat mu pár slov podpory v komentářích blogu „Retazos“. Mohou se zúčastnit i trollové a chlapci z Brigád kybernetického nasazení, kteří generují tolik návštěv a pohybu na Generaci Y.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s