Nůžky

Nevím co jim je, těm vlasovým nesnášenlivcům, pro které jsou vlasy důležitější než celý zbytek těla. Trpí nějakou zvláštní fixací na to co leze z cizích hlav, ať už to jsou vlasy nebo myšlenky.
V sedmdesátých letech chtěl mít můj otec hřívu až na ramena, nůžky ho ale dostihly. V rukou je svírali ti samí jako vždycky. Ti, kteří věří, že vojenský sestřih je znamením podle kterého se pozná „správný člověk“. Navíc to bylo v dobách, kdy džíny a chumáče vlasů na hlavách hippies byly považovány za „ideologickou zvrácenost“.

Nicméně přebytek vlasů není to jediné, co tyto káravé kadeřníky vyvádí z míry. Pamatuju si jak jsem si oholila hlavu dohola, unavená nedostatkem šamponu a epidemiemi vší, běžnými v devadesátých letech. Studovala jsem tehdy v Pedagogickém institutu a málem mě kvůli mé blyštivé hlavě vyhodili z university. Na ulici mi vždycky někdo neopomněl připomenout, že „žena, která k sobě má úctu“ by se svých vlasů nikdy nezbavovala. Vyčerpaná takovým vměšováním jsem si vlasy zase nechala narůst. Prozatím.

A teď si chce můj syn pod estetickým vlivem japonských kreslených seriálů nechat narůst vlasy přes uši. Ředitelka jeho školy se ale snaží o to, aby si můj syn musel projít tím, čím si prošel jeho dědeček i já. Podle této kadeřnice se ke žlutobílé uniformě druhého stupně základní školy žádný jiný účes než nejpřísnější vojenský sestřih nehodí. Už i k Teově černočerným vlasům a neposedné patce se tedy přibližují ty staré nesnášenlivé nůžky. Neustále přítomná ruka snažící se přistřihnout vše co přečnívá svojí odlišností.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s