Synové krize

Když jsem byla malá, nutila mě matka dojídat všechno jídlo. Věta, která mě měla přimět vyprázdnit talíř, zněla: „nenech ani lžičku, protože na světě je spousta dětí, které nemají co do pusy“. Uběhlo pár let a hluboká krize vyvolaná rozpadem socialistického bloku v Evropě úplně změnila panorama mého stolu. Spíš než abychom si připomínali ty, co nic nemají, jsme blouznili o dobrotách, na kterých si ostatní pochutnávají. Byly doby, kdy jsme bez přestání mluvili jenom o ztracených chutích a o zboží, které zmizelo z pultů. Rodiče se už nesnažili zvýšit mou chuť k jídlu, místo toho mi začali vyčítat, že hltám přídělový chléb příliš rychle.

Krize vstoupila do našich životů a už v nich zůstala. Po více než dvaceti letech soužití s ekonomikou v troskách už naše kůže skoro nevnímá ostny nesnází. Svět se děsí čísel, která dokazují ekonomickou katastrofu. Ale naše generace, která vyrostla v nedostatku, už si ani neumí představit, že by se po ránu probouzela bez palčivé otázky „Co budu dneska jíst?“.

Finanční úpadek, který teď postihl svět, způsobil, že někteří analytici předpovídají konec fungování jednoho systému. My jsme však přežili dlouhou agónii toho druhého a smrtelné chropění nás neděsí. Zkušenost přežít s minimem bude určitě užitečná, pokud mají ekonomické problémy pokračovat. Možná že se budeme muset vrátit k receptům z nejhorších oakmžiků tzv. „zvláštního období“, jako byl biftek z grapefruitové kůry nebo nudličky z banánových slupek. Až tyto vynálezy položíme na talíř, už se nebudeme bát nutit děti více jíst, už nebude hrozit, že by mohly spořádat porci pro celou rodinu.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s