Zvonění pánví

 

Když staré kuchyňské náčiní sloužící rodině ke krmení dostane příležitost, může se převtělit v hlasovací lístek, který nelze hodit do urny, nebo v ruku, kterou se neodvážíme zvednout na shromáždění. Ale když přijde na boj o prostor, je dobrý jakýkoli nástroj. Kus látky, který pověsíme na balkón, noviny, kterými máváme na veřejnosti, nebo hrnec, který zvoní s ostatními. Velký kovový sbor tvořený lžícemi a pánvemi by mohl být prvního května ve 20:30 naším hlasem váznoucím kdesi v hloubi hrdla.

Omezení cestování z Kuby a na Kubu už trvalo příliš dlouho. Budu bubnovat na svůj hrnec za své rodiče, kteří nikdy nesměli přes moře, jež nás dělí od světa. Symfonii rendlíků vyladím i za sebe, protože jsem byla donucena v posledních dvou letech cestovat jen virtuálně. Přitlačím na rytmus lžící, když pomyslím na Tea, který by zmizel navždy, kdyby ho čistě náhodou napadlo nasednout na letadlo dříve, než dovrší osmnáctiny. Budu ťukat za Edgara, který právě po sedmé zamítnuté žádosti o vycestování drží hladovku. Na konci železného koncertu věnuji pár not i Martě, která nedostala bílou kartu a nemohla spatřit svoji vnučku narozenou na Floridě.

Po takovém mlácení na dno už ty hrnce asi neposlouží ani k usmažení vajíčka. Ale za „potravu“ cestování, volného pohybu, vycházky z domu, aniž bych musela žádat o svolení, za to by stálo rozbít veškeré nádobí, co mám v kuchyni.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s