Co nám dalo Polsko

Bylo mi teprve čtrnáct a kolem mne se věci děly příliš rychle. Materiální nedostatek se prohluboval a na stáncích ve městě už bylo těžké sehnat časopisy ze Sovětského svazu, plné barev, ale s málem pravdivých informací. V televizi vysílali show z procesu s Ochoou a mí rodiče ztráceli iluze, když se dívali na to, jak se spravedlnost ohýbá před olivově zelenými uniformami.

A právě tehdy k nám dorazily zprávy o tom, co se děje v Polsku. Ničemu jsme nerozuměli, protože až do té doby jsme měli za to, že evropský socialistický blok byl stvořen na věčné časy. Jedna vzdálená sestřenice se nám svěřila s obavami po krátkém pobytu v Moskvě, my ale byli pořád přesvědčení, že nás RVHP, Varšavský pakt a psací stroje Robotron všechny přežijí.

Najednou bylo v módě slovo Solidarita a několik škol se pojmenovalo podle Lidové republiky Polsko. Profesor marxismu-leninismu se pořád ještě snažil Východ idealizovat, ale když viděl, co se děje v ulicích Varšavy, něco se v něm zlomilo. Už invaze do Československa v roce 1968 byla pro naše vůdce těžko obhajitelná. Protesty „polské dělnické třídy“ ale nechaly nejednoho z nich zcela beze slov.

Vyrostla jsem, porodila jsem syna a i ten musel opakovat heslo „Pionýři za komunismus, budeme jako Che!“ Dnes je stejně starý jako já tehdy v bouřlivém roce 1989, kdy jsem začala pochybovat a dozvěděla se, že všechno, co mě do té doby učili, možná vůbec není pravda.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s