Sbohem školám na venkově

Myšlenka kombinovat studium na gymnáziu s prací vypadala na papíře skvěle. V kanceláři, kde ji zhmotnili do ministerské vyhlášky, měla nesmrtelnou budoucnost. Svéhlavá skutečnost si ale školy na venkově přetvořila do vlastní podoby. „Materiál“, ve kterém měla být vzbuzena láska k půdě, byl tvořen puberťáky, poprvé vytrženými zpod rodičovské kontroly. Ubytovací a stravovací podmínky navíc vůbec neodpovídaly těm plánovaným.

Já, ze které měl být „nový člověk“ a taktak jsem se zvládla dostat k „dobrému člověku“, jsem byla vychována v jedné ze škol v havanské čtvrti Alquízar. Nastoupila jsem tam ve čtrnácti a odcházela se zánětem rohovky, jaterní vadou a tvrdostí, kterou člověk získá, když toho vidí příliš. Při zápisu jsem ještě věřila pohádkám o studiu a práci. Na konci jsem už věděla, že mnoho mých spolužaček muselo směňovat sex za dobré známky, nebo záznamy o překračování zemědělského plánu. Malé záhonky se salátem, které jsem každé odpoledne plela, měly protipól v ubytovně, kde fungovalo mazáctví, absolutní nedostatek respektu k soukromí a tvrdé právo nejsilnějšího.

Jednoho odpoledne, po třech dnech bez dodávek vody a opakujícím se poledním menu z rýže se zelím, jsem si přísahala, že mé děti nebudou muset nikdy školy na venkově absolvovat. Slíbila jsem si to s typickým přeháněním dospívajících, které se lety obrušuje a přijímá fakt, že některé sliby nelze splnit. Tak jsem si zvykla na myšlenku, že až bude Teo studovat, budu mu muset nosit zásoby jídla, poslouchat, jak mu ukradli boty, vyhrožovali mu ve sprchách, nebo jak mu největší ze třídy bere svačinu. Všechny tyhle obrazy se mi vybavily, když jsem si na internátní školu vzpomněla.

Naštěstí to vypadá, že to všechno skončilo. Neproduktivita, šíření nemocí, ztráta etických hodnot a nízká akademická úroveň tuto vzdělávací metodu pohřbily. Po letech ekonomických ztrát, kdy studenti spotřebovali víc, než kolik zvládli vypěstovat, se naši představitelé nechali přesvědčit, že nejlepší místo, kde může dospívající člověk být, je po boku jeho rodičů. Jenom při tom zapomněli na veřejnou omluvu těm, kteří se stali pokusnými králíky nepovedeného experimentu, těm, kteří na školách na venkově přišli o sny a kus zdraví.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s