Pořád na pětce

Na zemi červený koberec, prezidentský pultík v sovětském stylu a uprostřed vůdce nepřetržitě hovořící k posluchačům ve zbytku sedadel. Tak si pamatuji kongresy Komunistické strany Kuby, které se začaly pořádat právě v roce 1975, kdy jsem se narodila. Po čtvrtém kongresu v roce 1991 vznikla ale delší pauza. Částečně kvůli materiálnímu nedostatku, který neumožnil zorganizovat akci, ubytovat a nakrmit tolik poslanců. Ale já si říkám, že toto odsouvání je v rozporu s pátým článkem kubánské ústavy: „Strana (…) je řídící silou stojící nad společností a Státem“. Zdržení v tvorbě směrnic a plánů dokazuje, že naše země je řízena jinak – daleko osobněji, svázaná vůlí jednoho člověka.

Proto mě nepřekvapuje nové odložení šestého kongresu Komunistické strany Kuby, který je už teď od posledního vzdálen dvanáct let. Dynastie nakonec nepotřebuje ani ideologii, ani souhlas nějaké organizace s pravidly a statutem a už vůbec nemá zapotřebí řídit se scénářem navrženým stranickým zasedáním. Na to, aby se improvizovalo, nařizovalo shora, povolávalo k poslušnosti a kontrole a hlásaly se triviality jako třeba, že „je nutné obdělávat půdu“, a dál se vyhlašovaly nikdy nedodržené termíny, není potřeba se ani scházet, ani dosahovat nějakých dohod, ani se řídit požadavky lidu.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s