Zárodek uprchlíka

teo_chispita

Když mám pesimistické nálady

Kdykoli se podívám na svého syna, nemohu se ubránit představě, že za pár let se bude plavit na Floridu, nebo že si bude brát nějakou cizinku, jen aby se dostal pryč z Kuby. Stačí se jen podívat, a hned je mi jasné, že udělá všechno pro to aby za sebou nechal ten kus země, ke kterému je připoutaný tvrdohlavostí svých rodičů a absurditou migračních zákonů znemožňujících cestování. Aniž by to věděl, už teď je takový utečenecký neopeřenec, který jednoho dne roztáhne křídla a poletí daleko odsud. Zárodek uprchlíka, který se potřebuje dozvědět už jen cíl svého putování.

Jak bych si přála aby zůstal! Ale nemám jediný přesvědčivý argument. Co bych mu mohla říct? Jaká optimistická předpověď by ho mohla přesvědčit? Nastane nějaké zdání změn které by ho od toho nápadu odradilo? Když se ani já sama nejsem jistá, tak můžu chtít po něm, aby zapustil kořeny v zemi, která vydává plody jen velmi zřídka?

Po posledním projevu Raúla Castra před Národním shromážděním, plným stínů kontinuity, bloudění v kruhu a vyhaslé rétoriky, chci být svému synovi už jen veslem, plachtou, vízem, křídlem … na cestě brzkého úniku.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s