Co nám slibovali

5 hodin blokády odpovídá hodnotě přístrojů na dialýzu pro všechny pacienty na celý rok

5 hodin blokády odpovídá hodnotě přístrojů na dialýzu pro všechny pacienty na celý rok

Nosila jsem červenobílou uniformu, bylo mi 10 let a ve zideologizovaných učebnicích, které jsme dostávali ve škole se skoro nemluvilo o „blokádě“. Byla to doba optimismu, kdy jsme věřili, že krávy F1 nadojí tolik mléka, že by se s ním daly zaplavit ulice v celé zemi. Budoucnost měla růžový nádech, který se sice neodrážel v naší bezbarvé realitě, my byli ale příliš barvoslepí, než abychom si toho všimli. Věřili jsme, že jsme objevili vzoreček, který z nás udělá nejúspěšnější stát planety a naše děti že budou žít v zemi stejných příležitostí pro všechny.

Z tribuny hrozil náš vousatý vůdce vyzývavým prstem Severu, protože měl v zádech oporu dotací z Kremlu, díky kterým překoná všechny překážky v budování komunismu. „I přes blokádu…“ říkal stejně přesvědčivě, jako když pár let předtím mluvil o deseti miliónech tun cukru, kávovníkových plantážích okolo měst, nebo industrializaci země, ke které nikdy nedošlo. Když potrubí s ropou a rubly nečekaně vyschlo, museli jsme naše sny poupravit. Nastala chvíle vyčíslování ztrát a srovnávání se s nejchudšími zeměmi regionu, abychom se cítili když už ne šťastní, tak aspoň neobelhávaní.

Na počátku mého dospívání už bylo téma obchodních omezení námětem skoro všech billboardů v zemi. Na politických průvodech už se neskandovalo „Ano Kubě, ne yankeeům“, ale nové heslo „Pryč s blokádou“. Já se doma dívala na skoro prázdný talíř, a nemohla jsem pochopit, jak se jim povedlo k nám nepustit malangu, pomerančový džus, banány a citróny. Vyrostla jsem s odporem k blokádě, ne proto, že, jak tvrdili, jsme mohli být jiná země, než jsme, nebýt embarga. Ale proto, že na něj svalovali všechno, co nefungovalo.

Když mí kamarádi masově emigrovali, bylo to kvůli šikaně Spojených států. Když nám v porodnici pochodovali po zdech švábi, mohli za to Severoameričané. A dokonce když na univerzitě vyhodili nějakého kritického spolužáka, vysvětlili nám, že to je proto, že se nechal ideologicky ovlivnit nepřítelem. Dneska prostě všechno začíná a končí blokádou. Nikdo si už nepamatuje ty časy, kdy nám slibovali ráj a tvrdili, že nic, dokonce ani hospodářské sankce, nezabrání tomu, abychom přestali ekonomicky zaostávat.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s