Za zavřenými dveřmi

Nevím kde začít s vyprávěním o tom, co se stalo včera na veřejné debatě o internetu, organizované časopisem Temas. Díky blond paruce, kterou jsem si narazila na hlavu, se mi podařilo dostat přes hlídaný vchod kulturního centra Fresa y Chocolate. Paruka, vysoké podpatky, namalované rty, blyštivé kruhy v uších a obrovská křiklavá taška ze mne udělaly úplně jiného člověka. Někteří přátelé mi pak dokonce říkali, že mi to v upnuté minisukni, se sexy houpáním v bocích a slunečních brýlích s hranatými obroučkami víc slušelo. Je mi líto, ale osoba, kterou jsem včera hrála, měla jen krátké trvání a dneska jsem to už zase ta stará, rozcuchaná a nudná já.

Claudii, Reinaldovi, Eugeniovi, Cirovi a dalším bloggerům vstup nedovolili. „Instituce si vyhrazuje právo na povolení vstupu“. Mí kolegové z kyberprostoru byli tak nestydatí, že poté, co už byli vypovězeni z jiných akcí, se nechtěli zahanbeně stáhnout a mlčet. Uvnitř se mi podařilo ukořistit židli na straně panelu řečníků. Nějaké šikovné oči už mne díky mé neduživé postavě poznaly a kamera mně natáčela s urputností někoho, kdo už připravuje spis.

Mladý spisovatel požádal o slovo a vyjádřil lítost nad tím, že bylo tolika lidem znemožněno se zúčastnit. Poté přišel někdo, kdo používal slova jako „nepřítel“, „nebezpečí“ a „bránit se“. Když jsem byla konečně vyvolána, využila jsem té příležitosti, abych se zeptala, jaká je souvislost mezi omezenou rychlostí internetu a tolika webovými stránkami, které jsou pro kubánskou veřejnost cenzurovány. Potlesk, když jsem skončila.  Přísahám, že jsem nikoho z aplaudujících neuplatila. Poté vystoupila jedna universitní profesorka, aby začala zpochybňovat, proč jsem dostala novinářské ocenění Ortegy y Gasseta. Stále se mi ještě nepodařilo zjistit, jaký je vztah mezi mou otázkou a její analýzou, ale pomlouvačné kampaně už jsou zkrátka takové pokřivené. Na konci mne několik lidí přišlo obejmout, jedna žena mi při letmém dotyku ruky řekla „gratuluji“. Venku mne čekala vlahá říjnová noc.

Kdyby se všichni, které nenechali vejít, mohli zúčastnit, byla by z toho opravdu polemika o síti. To, co se tam odehrálo mi připadalo pokrytecké a omezené. Pouze jeden z panelistů zmínil pojmy jako Web 2.0, sociální sítě, nebo Wikipedii. Zbytek byl jen očekávaným očkováním proti perverznímu internetu a omíláním starého zdůvodňování, proč ho Kubánci nemohou masově využívat. Vzala jsem telefon a vyťukala zprávu na twitter: „myslím, že nejlepší by bylo zorganizovat další debatu o internetu, ale tentokrát bez překážek jako je cenzura, nebo vylučování účastníků“. Dneska ráno jsem ještě s kruhy pod očima po méně než tříhodinovém spánku rozdávala technické manuály ke druhé přednášce naší Bloggerské akademie.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s