Pomíjivost sloganů

Dnes ráno mě probudila hesla z tlampačů a klakson autobusu, kterým rozváželi tisíce účastníků prvomájového průvodu zpátky do jejich provincií. Pochod byl po celé týdny označován oficiálními médii jako „důstojná odpověď štvavé mediální kampani proti kubánské vládě“. V zaměstnání musel každý písemně potvrdit, že se zúčastní, že nebude chybět na „setkání s vlastí“. Spousta studentů středních škol spala včera ve škole, aby mohli být hned brzy ráno odvezeni na náměstí Revoluce, protože při oslavách dne pracujících se nemůže nic nechat náhodě. Kupodivu nebyly vidět žádné transparenty, volající po zvýšení platů, nebo kritizující radikální propouštění.

Celý den jsem myslela na Baby a Pablita, kteří v předchozích letech vždycky stáli nastoupení s vlaječkami na tom ohromném architektonickém útvaru, kde si člověk připadá maličký a bezvýznamný. Chodili tam v červených mikinách a než vyrazili z naší čtvrti, zaťukali na všechny dveře, aby se nikdo nemohl vyvléci ze svých povinností vůči Revoluci. U nich v obýváku byla také umístěna kniha, kterou muselo podepsat 8 013 966 Kubánců a která prohlásila socialismus na Kubě za nezrušitelný. Nelegální prodejci se jejich domu vyhýbali a sousedé, když o tomto manželském páru mluvili, si šáhli ukazováčkem a prostředníčkem na rameno, aby známým gestem naznačili, že jsou buď v armádě, nebo na ministerstvu vnitra.

Před pár měsíci jsme se dozvěděli, že tento aktivní pár emigroval do Spojených států, protože vyhrál ve vízové loterii. Ona předala svoji dohlížecí funkci v CDR a on odevzdal průkazku člena komunistické strany na schůzi, kde všichni zůstali zírat s otevřenou pusou. Začali veřejně nakupovat mléko a vajíčka na černém trhu a pár dní před odjezdem rozdali část oblečení, včetně těch jasně barevných svršků, ve kterých chodili na průvody. Nasedli do letadla a nechali za sebou kůži, nebo masku, kterou celá ta dlouhá léta nosili. Dnes sledují z Hialeah alternativní kubánskou blogosféru, pohoršují se nad tím, co se děje Dámám v bílém a o našich vládcích už nemluví s úctou, ale s výrazem plným zloby. Jejich bezpodmínečná ideologická věrnost byla stejně trvanlivá jako barva na papírových vlajkách, kterými je poseté náměstí a na které teď padá vytrvalý prvomájový déšť.

V červnu roku 2002 nechala kubánská vláda občany podepsat ústavní změnu, která označuje socialistický systém na Kubě za neměnný. Porušila u toho téměř všechny zákonné požadavky na pořádání referenda. Lidově se tato změna vžila pod jménem „ústavní mumifikace“.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s