Sladce o hrůze

V jednom havanském knihkupectví jsem shodou okolností, které Vám život někdy připraví, objevila knihu „Dopisy z Barmy“ od Aung San Suu Kyi. Nenarazila jsem na ni na stáncích, kde soukromníci prodávají knihy z druhé ruky, ale ve státním obchodě, kde mají barevné publikace za konvertibilní měnu. Malý exemplář s její fotkou na přebalu byl zamíchán mezi manuály pro automechaniky a kuchařkami. Zkontrolovala jsem obě strany regálu, jestli tam tu knihu náhodou někdo nedal jen pro mě, ale viděla jsem jen prodavačky, klimbající a odhánějící mouchy v poledním parnu, které mi nevěnovaly nejmenší pozornost. Koupila jsem tu vzácnou sbírku textů, napsaných v letech 1995 a 1996, pořád ještě v šoku z překvapení, že jsem něco takového našla v naší zemi, kde žijeme, stejně jako ona, ve vojenském režimu a pod dohledem všudypřítomné cenzury.

Stránky spisů Aung San Suu Kyi, ve kterých se mísí úvahy, každodennost, politické proslovy a otazníky, u mě doma dlouho nevydržely. Všichni si chtějí přečíst pokojné popisy Barmy plné strachu a ponořit se do spirituality, která její současnou situaci dělá ještě dramatičtější. Během pár měsíců ovlivnila průzračná a emotivní próza této ženy způsob, jakým se díváme na naši vlastní národní tragédii. Nit naděje, která se vine mezi jejími slovy způsobuje, že celý text vyznívá pro Barmánce i celý svět optimisticky. Nikdo nedokázal tak jako ona popsat hrůzu okolo sebe. Sladce, aniž by její výpověď opanoval křik a nenávist.

Nepřestávám se ptát, jak se texty této barmské disidentky dostaly do našich knihkupectví. Možná vklouzla ta nevinná obálka, kde asijská žena vystavuje na odiv květiny ve vlasech, krásné jako ona sama, mezi knihy ve velkoobchodě. Kdo ví, možná si mysleli, že se jedná o nějakou románovou spisovatelku, nebo básnířku, popisující s nostalgií krásu své země. Ti, kdo ji zařadili na regál asi nevěděli o domácím vězení, ani o Nobelově ceně míru, kterou zaslouženě dostala v roce 1991. Radši si ale představuji, že se někdo vědomě zasloužil o to, aby její hlas dolehl až k nám. Neznámá tvář a spěchající ruce nám knihu podaly, abychom v její blízkosti ucítili a poznali naši vlastní bolest.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s