Bez fanfár, ale i bez výsledků

Fotografie převzata z adn.es

Fotografie převzata z adn.es

Slavnost k výročí 26. července začala brzy kvůli obavám z odpoledních dešťů a ve snaze vyhnout se slunci, které vám spálí zátylek a obtěžuje diváky. Měla náležitou formu, tak jak to už ke kubánskému systému patří: vážnou, zastaralou, občas takovou zaprášenou. Nic by nevybočovalo z obvyklého scénáře, kdyby se Raúl Castro nerozhodl neobjevit se na pódiu a nepřednést proslov k národu, který očekával program změn. Jeho absence u mikrofonů by neměla být vnímána jako snaha o decentralizaci odpovědnosti a přenechání proslovů při takovéto příležitosti jiným. Generál nepromluvil, protože neměl co říci. Nepředstavil balík reforem, protože ví, že by to znamenalo zahrávat si s mocí a kontrolou nad ostrovem, kterou jeho rodina má už padesát let.

V minulosti proslovy  druhého tajemníka Komunistické strany Kuby vyvolávaly vždy více zmatků než jistoty, takže se letos interpretacím svých slov analytiky ze všech koutů světa rozhodl vyhnout. Dost škody nadělaly už věštby z roku 2007 o masivním dostupnosti mléka, nesplněné předpovědi o dokončení akvaduktu v Santiagu de Cuba a nešťastná věta „Jsem jen stínem“, kterou začal svou nezáživnou řeč vloni. Možná i proto se tentokrát rozhodl mlčet a přenechat proslov nejstrnulejší osobě ve své vládě – Josému Ramónovi Machado Venturovi. Havanou otřásly dělové salvy právě kdy se první místopředseda vlády blížil k tribuně a začal svou řeč plnou otřepaných frází a nesmiřitelných prohlášení.

Na téma neodkladných ekonomických a společenských opatření Machado Ventura objasnil, že budou zavedeny „krok po kroku v rytmu, který si určíme sami “. Stará nejasnost první osoby množného čísla, známá dvojznačnost zdánlivého konsensu. O rytmu, rychlosti a hloubce těch vytoužených reforem se rozhoduje v malé skupince lidí, kteří mohou jejich zavedením hodně ztratit a naopak hodně získat, když je pozdrží. Budou tací, kteří řeknou, že ticho Raúla Castra se dá připisovat jeho strategii nevytrubovat příliš fanfárami. Dnes ale nejde o politickou diskrétnost, nýbrž o státní tajnůstkářství. Neslibovat veřejně žádné změny a viditelně se nezapojovat do série proměn může být způsob jak nám říci, že se tyto změny neřídí jeho  politickou vůlí, ale zoufalstvím okamžiku, které – myslí si – nakonec přejde.
Tím, že nic neřekl, nám poslal jasný vzkaz: „nedlužím vám ani vysvětlení, ani sliby, ani výsledky“.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s