Nikde, ale všude

Na Cizineckém a imigračním oddělení (DIE) na ulici 17 mezi J a K jsou dvě hodiny odpoledne. Desítky lidí tu čekají na povolení výjezdu ze země, kterému se říká „bílá karta“, i když trefnější by bylo říkat mu „propustka“, „karta svobody“ nebo „příkaz k propuštění z vězení“. Stěny jsou oprýskané a na jedné straně tohoto obrovitého domu ve Vedadu visí výstraha „pozor, nebezpečí zřícení“. Několik žen ve vojenských uniformách, které už zapomněly jak se usmát a být příjemné, napomínají občany, aby čekali spořádaně. Občas zakřičí nějaké jméno a po pár minutách se předvolaný vrací s radostným výrazem ve tváři, nebo se slzami na krajíčku.

Nakonec zavolají i mne, aby mi předali osmé zamítnutí vycestování za méně než tři roky. Experti, kteří nás připravují o vše, co bychom mohli zažít, vyzkoušet a poznat za hranicemi, úředníci DIE mi oznámili, že mi „prozatím není dovoleno vycestovat“. Tímto krátkým ne, vyřčeným téměř s potěšením, jsem přišla o možnost zúčastnit se 60. výročí Mezinárodního institutu žurnalistiky a prezentace iniciativy „Internet na Nobelovu cenu míru“ v New Yorku. Kvůli razítku na mém spisu jsem musela promluvit na akci „Torino, evropské město mladých“ po telefonu a zavolat také do nakladatelství Brûlé, aby uvedli knihu Cuba Libre v Montrealu v mé nepřítomnosti. Absurdní migrační politika se postavila mezi můj zrak a překypující stánky Knižního veletrhu ve Frankfurtu, mezi mé ruce a kompilaci textů, které spatří světlo světa na Festivalu literatury faktu v Polsku. Nedostanu se už na novinářský veletrh ve Ferraře ani na prezentaci dokumentárního filmu v Jequié v Brazílii. Už vůbec se nebudu moci zúčastnit „Kongresu vůdčích žen tisíciletí“ se sídlem ve Valencii, ani akce „Scrittori in Citta“ v Cuneu. Můj hlas nebude slyšet v LASA (Asociace latinskoamerických studií), kam poslali dokonce oficiální reprezentaci, a uvedení své knihy „Správa a práce s obsahem ve WordPressu“ si budu muset vychutnat na dálku.

Tohle všechno a ještě mnoho dalšího mi sebrali. Nicméně mě nechávají, jako by se jednalo o nějaký trest, pospolu se základním materiálem mých textů, v kontaktu s touto realitou, jejíž opuštění bych si neodpustila.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s