Pod sedadlem ležel kufr s vyspravovanými držadly, jeden z těch, které se fasovaly v 80. letech při výjezdech na mise. Pokaždé když autobus zapadl do nějaké díry, zkontrolovalo kufr několik párů očí a ujistily se, že rozbitým zipem nevypadlo nic z jeho obsahu. Kousek před odbočkou na Candelarii zastavila autobus policejní hlídka a nařídila všem cestujícím vystoupit i se zavazadly. Na konci uličky zůstal, spolu s dalšími podobně opuštěnými, i ten záplatovaný kufr, který kdysi určitě cestoval po Evropě nebo nějaké zemi v Africe. Nikdo se k němu nehlásil.
Dva policisté zkontrolovali každou nit a na schůdky naskládali zavazadla, která nikomu nepatřila. Bez velké opatrnosti je otevřeli, rozřezali rohy a utrhali zapínání, jen aby odhalili produkty, které jsou na tomto ostrově pronásledovanější než zbraně a drogy: mléko, sýr, langusty, krevety a ryby. Německý ovčák, vycvičený k hledání plodů moře, mléčných výrobků a hovězího, čenichal mezi taškami, které si cestující vzali s sebou do pangejtu, kde na slunci čekali. „Jste všichni zatčeni, dokud se nenajdou vlastníci těchto balíků!“ zařval jeden s hodností majora a začal plnit kufr policejního auta zkonfiskovaným zbožím.
I když je na stanici vyslýchali a vyhrožovali jim přes dvě hodiny, nepodařilo se prohřešek na nikoho svalit. Nebylo jak usvědčit majitele těch mnoha kilogramů potravin, které měly skončit na černém trhu. Bylo nemožné spojit kufry, které cestovaly „samy“, s nějakou osobou. Je zvláštní, že autobusy v této zemi jezdí naložené věcmi, ke kterým se nikdo nehlásí. Anonymní kufry, tašky a krabice získají majitele až když se jim podaří dojet do cíle, přestát bez úhony všechny kontroly, konfiskace a čich policejních psů.
Generacion Y přeloženy do češtiny 