Mandarinky přijíždí lodí

Je to pletená taška, síťovka upletená načervenalou barvou, s pěti mandarinkami uvnitř. Přivezl ji z Evropy jeden čtenář , který zjistil kde bydlím pomocí stop, zanechaných na blogu. Poté, co jsem mu nabídla vodu, vytáhl citrusy z batohu, s jistým studem, jako kdyby se mi chystal darovat něco, co je na tomto ostrově příliš běžné, běžnější i než marabú, nebo netolerance. Neumí si proto vysvětlit, proč balíček popadnu a zabořím nos do každé mandarinky. Pár vteřin a volám svou rodinu, abych jim ukázala oranžové koule, které už začínám loupat. Zarývám nehty do slupky a čichám si k prstům. Mám na každé ruce šťavnaté hody.

Proud slupek plní stůl a dokonce i náš pes se nadchne pro chuť, prosycující celý byt. Přijely mandarinky! Vrátila se ta skoro ztracená vůně, zapomenutý pocit! Má neteř se raduje a já jí musím vysvětlit, že kdysi tyto plody nepřijížděly ani lodí, ani letadlem. Vyhnu se tomu, abych ji v jejích osmi letech mátla historií národního citrusového plánu a ohromné rozlohy na Isla de la Juventud, kde pomeranče a grepy sklízeli studenti ze zahraničí. Ani se nezmíním o triumfálních číslech padajících z tribun, nebo o džusech Tropical Island, které se původně vyráběly z dužiny z našich sklizní a dnes chutnají po importovaných sirupech. Ale vyprávím jí, že když přišel listopad a prosinec, všechny děti u nás ve škole voněly mandarinkami.

To byla doba! Kdy nám nikdo nemusel z dalekých kontinentů vozit to, co dávala naše vlastní zem.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s