Kultura bez písma

Claudia Cadelo stále čeká na odpověď na své oznámení o kulturním apartheidu na poslední přehlídce mladých režisérů. Agent Rodney se nikdy neobjevil, aby potvrdil, nebo vyvrátil smutné události listopadu 2009 a kolem domu Luis Felipe Rojase pořád hlídkují policisté v civilu, aniž by k tomu měli soudní nařízení. Mé oznámení soudu za násilný útok a nelegální zadržení vloni v únoru se ze strany institucí spravedlnosti dostalo jen mlčení a Dagoberto Valdes mezitím pořád čeká na vysvětlení, proč mu neumožní cestovat do zahraničí. Jsme obklopeni represí, která nepodepisuje papíry, schovává se a nestvrdí razítkem skutky, kterými porušuje své vlastní právo.
Tresty, které nejsou zaznamenány, zatčení, kteří se neobjeví v denních výkazech policejních stanic, výhružky sdělené hlasem, aby po nich nezůstaly stopy. Kultura strachu bez písma, agentů s pseudonymy a nátlaku bez důkazů. Když po nich chceme, aby nám dali písemně ty věty, které na nás křičí daleko od kamer a mikrofonů, semknou rty a využijí své moci, umožňující jim zůstat v anonymitě. Když je člověk konfrontuje s oznámením, dovolávajícím se práva, které vytvořili oni sami, uplyne třicet, šedesát, devadesát dní a nic. Žádný soudce nepřijme trestní oznámení proti té olivově zelené instituci, která vládne naši zemi.
Tolik vychloubání se na tribunách, házení slovy jako „odvaha“, „oběť“ a „statečnost“, jen aby se pak schovávali za vlastní strach a nebyli schopni připojit své jméno, tvář a přesvědčení pod krutosti, kterých se dopouští.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s