Sbohem přídělům

Jak se každým dnem blížíme k novému roku tak roste znepokojení nad rušením pracovních míst a snížením subvencí, které nás v příštích měsících čeká. Výrok o „pokračujícím potácení se nad propastí“, který vyřkl Raúl Castro ve svém posledním projevu, nemá rysy metafory, ale bolestné skutečnosti. Mezi sociální podpory, které budou zrušeny, patří i takzvaný přídělový trh, který všem občanům distribuuje malé měsíční množství produktů. Nikdo by nevyžil jen z toho, co má označené v „přídělové knížce“, dokumentu, který je u nás důležitější než občanský průkaz. Kvůli velmi nízkým platům a vysokým cenám na ostatních trzích v zemi je ale zrušení těchto subvencí velmi dramatické a extrémně kontroverzní.

Nejen že jde o základní, i když malou podporu, navíc ale hraje roli krmení, kterým je ospravedlňována klec. Vždycky, když kritici zvednou hlas a nespokojenost se začne obracet proti systému, vynoří se vládní úředníci, aby nám připomenuli, že vláda vydává ročně milióny, jen aby nám poskytla trošku fazolí, balíček kafe jednou za třicet dní a kousek mortadely, která spíš než naše žaludky živí populární ostrovtip. Tak to bylo víc než čtyřicet let, od té doby, co byl zaveden normovaný trh. Od momentu, který moji rodiče považovali za dočasný, za přechodné opatření k překonání období, než plánované a centralizované hospodářství začne nést plody. Pár dní po mém narození zapsali mé jméno do registru spotřebitelů a dvacet let nato jsem na stejný seznam musela zapsat i svého syna. Příděly se staly tak nedílnou součástí našich životů, že mnoho lidí neví, zda se nad zprávou o jejich konci smát, nebo plakat.

Všichni víme, že zachovat „knížku“ je pro národní ekonomiku neudržitelné, ale málokdo si bez ní dokáže představit život. Rozhodli jsme se doma uchovávat ten malý čtverečkovaný sešítek, který nám rozdali na rok 2011, na bezpečném místě, protože pokud je opravdu poslední, stane se z něj nepochybně historický dokument. Zastánci okamžitého zrušení přídělové knížky ujišťují, že by to znamenalo automatický přísun tun zásob do volného prodeje, což by mělo vést ke snížení cen na trzích neregulovaných státem. Ale možná, že ta největší změna by se odehrála ve smýšlení lidí, až by zjistili, že už nikdo nenosí dovnitř klece ty malé porce zrní a ucítili by skutečný tlak každé mříže.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s