Tvrdohlavá jména věcí

Nic už se nejmenuje tak, jak mě učili. Třída Salvadora Allendeho, jediná ulice se stromořadím mého dětství, se teď jmenuje vznešeně Třída Carlose III. Jezdím po překřtěném městě, i když na cedulích na rozích stále ještě stojí příjmení hrdinů, která nikdo nepoužívá. Staré názvy se rozšiřují i mezi lidmi mého věku, kteří nikdy nezažili dobu, kdy byly běžně používány. I přes neustálý tlak hlasatelů zpravodajství například tvrdošíjně říkáme letním oslavám karneval, místo abychom používali „lidové slavnosti“. Něco podobného se děje i s prosincovými oslavami, které hlasatelé a byrokraté označují za „oslavy konce roku“, ale mezi nás se už před více než deseti lety vrátilo označení Vánoce.

Přívlastky nás prozrazují, prokluzují nám podstatná jména a staví se proti obvykle klidnému a obezřetnému přístupu k životu. Pojmenovávání se stalo nejrozšířenějším způsobem, jak měnit realitu. Už neuslyšíte zvolání „soudruhu“, ale kdysi stigmatizované „pane“ a v první osobě množného čísla už hezky dlouho nejsou zahrnuti ti, kteří nám vládnou. Teď už to jsou jen „oni“ a v porodnicích už nikdo nedává narozeným synům jméno z olivově zeleného rodu. Dokonce i zvláštní fenomén, nazývaný oficiálně „revoluce“, už se stal jen neutrálním ukazujícím zájmenem. Překřtili jsme ho na „to“, protože někdy člověk projeví nesouhlas jen tím, že věcem vezme, nebo naopak vrátí tvrdohlavá jména, která kdysi mívaly.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s