Dago v televizi

Právě jsme se synem dokončili školní domácí úkol o Boccaciově Dekameronu a jdu se podívat na televizní seriál, který je plný jiného druhu lidského utrpení, hodně odlišného od středověké Itálie. Je to více než třicet minut vysílání, zamořeného nepravděpodobnými závěry a málo přesvědčivými důkazy o vztahu disidentů, výtvarných umělců a nezávislých novinářů se zahraničními mocnostmi. Scénář je psán strachem, obavami kubánských institucí z jedinců, kteří spolupracují, informují se a prosperují mimo dosah kontroly státu.

Nuda už ze mě vyloudila pár zívnutí, když se najednou na obrazovce objeví známá tvář Dagoberta Valdese, doprovozená popiskem „kontrarevoluční živel“. Radostně výsknu, protože vedle jeho fotografie zmiňují jím vedený časopis Convivencia. Surfař na webu dobře ví, kolik návštěv stránek vyprovokuje jejich napadení ve státní televizi, a to dokonce i v zemi s tak malými možnostmi připojení, jako je tato. Když pomine můj entusiasmus pro statistiky, uvědomím si, že můj kamarád je veřejně pranýřován v hlavním večerním vysílacím čase. Dago je drsně pomlouván, aniž by mu bylo přiznáno právo obhajoby, démonizují jeho postavu takovým způsobem, že mi pak několik přátel vystrašeně volá s otázkami: „Zavřou ho?“ „Nebo dokonce popraví?“ Snažím se je uklidnit. Čím silnější vypadá útok, tím větší zoufalství a nemohoucnost cítí naši vládci, když nemohou zabránit novým informačním a občanským jevům. Neříkám jim, jaké si ve skutečnosti dělám starosti. Dělám si pro toho člověka z Pinar del Río, jehož profesí kdysi byl sběr palmového listí, velké starosti.

Když ta prozatím nejslabší kapitola „Informací z Kuby“ skončí, chytím mobil a pošlu pár tweetů. To je ten ohromný rozdíl, myslím si, zatímco ťukám do klávesnice, mezi zastaralými vládními kampaněmi a těmi, které se dělají v novém tisíciletí informatizace a sociálních sítí. Dnes se velká část mých krajanů radši dívá na program nahraný díky ilegální satelitní anténě, než aby se nechali indoktrinovat seriálem o odhalených agentech, podezřele sladkých kapitánech ministerstva vnitra a tajných kamerách, točících aktivity, které se odehrávají na veřejnosti. Oproti sedmdesátým a osmdesátým letům teď ale Dago disponuje webovou stránkou, blogem a dokonce účtem u Twitteru, díky kterým může říci to, co ho nenechali říct v tom televizním pamfletu. Je to občan s vlastním kanálem pro sdělování svých názorů, se schopností šířit myšlenky, která se ve chvíli takovéhoto útoku stává jeho hlavním proviněním a jeho jedinou ochranou.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s