Pionýrka a president

[/caption]

Byl to první severoamerický prezident, proti kterému jsem vykřikovala hesla. Už si nepamatuji přesné znění těch urážek, přece jenom je to už třicet let. Nicméně si pamatuji pocit ze sevřených pěstí, červenobílé uniformy, natřásající se při každém výkřiku na Jimmyho Cartera, který, jak nám tvrdila paní učitelka ze školky, se chystal zničit náš ostrov, naše palmy, školní lavice i radost.
¨
O tři desetiletí později jsem zde, v Havaně, a spolu s dalšími známými tvářemi naší rodící se občanské společnosti s ním čile konverzuji. Nepodobám se té malé pionýrce, posedlé hysterií politických sloganů a ten muž, se kterým mluvím, mi do role vládce, co byl terčem mých urážek, také nesedí. Teď je z něj mediátor, člověk, kterého očividně nezajímá vymazání Kuby z mapy světa, jak mě kdysi na základní škole ujišťovali. Tak se holčička, ze které měl být „nový člověk“ a bývalý velitel ozbrojených sil Spojených států setkali ve chvíli, kdy už ani jeden není ve stejné pozici jako kdysi. Ve chvíli, kdy cesta obou dvou nabrala směr dialogu, i když bychom se kdysi mohli zabít na nějakém bitevním poli.

Vidím ho mluvit a říkám si, jestli ví o tom, že jsem byla vychována, abych ho nenáviděla. Má tušení, že byl zlem v mých dětských pohádkách, obličejem karikovaným ve státním tisku, člověkem, kterého státní propaganda vinila ze všeho špatného? Samozřejmě, že to ví. I tak mi ale podá ruku, mluví se mnou, ptá se mne na názor. I tak mi ten bývalý „nepřítel“ věnuje milá slova.
Před hotelem Santa Isabel, kde jsme se setkali, opakuje další holčička v některé z místních škol svá hesla, tiskne pěsti, vykřikuje a soustředí se na obličej nějakého muže, kterého prý nenávidí. Naštěstí i ona zapomene na slova, která dnes křičí a vymaže z paměti hesla plná záště, která ji nutí skandovat.

P.S. Zde je vzkaz, doprovázený dárkem, který jsme předali panu Jimmymu Carterovi jménem několika bloggerů a dalších Kubánců:

Havana 30. března 2011

Pan Jimmy Carter:
Jménem několika nezávislých bloggerů a dalších osobností kubánské občanské společnosti bychom Vám chtěli předat tento dárek. Je to malá ukázka pokrmů, které soukromí podnikatelé na Kubě vyrábí z buráků (maní). Tímto slovem označujeme na Kubě arašídy, suché plody, které dobře znáte. Za posledních padesát let byly buráky jedním z mála produktů, které unikly plánovacímu dozoru státu. Dokonce i v nejtěžších chvílích takzvaného zvláštního období byly tyto kornouty a zavařeniny jednou z mála věcí, které bylo možné koupit na volném trhu, a které byly vyráběny nezávisle. Byly momenty, kdy se i buráky musely uchýlit do ilegality a tradiční vyvolávání „buráky, kupte si buráky…“ se začalo šeptat zákazníkům do ucha.

Tato zločinná lidová potravina, dostupná každé kapse, se stala symbolem občanského odporu vůči totalitnímu dozoru, baštou kreativity a vynalézavosti proti centralismu a kontrole. To jsou buráky, vítěz nad nesnázemi, neposlušný tvrdohlavec, který se nyní změnil v symbol sjednocení, spojující bod mezi Vaším a naším lidem.

Dárek s různými recepty, založenými na burácích, předaný Jimmymu Carterovi

Dárek s různými recepty, založenými na burácích, předaný Jimmymu Carterovi

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s