Dobře naolejovaný stroj

Po noze mi stékala kapka, zatekla do prohlubně mezi kotníkem a botou a já musela provádět akrobatické výkony, aby si mí spolužáci z gymnázia ničeho nevšimli. Po celé měsíce měla má rodina na vaření k dispozici jen minerální olej, díky příbuznému lékárníkovi, který ho tajně získával v práci. Pamatuji si, že po zahřátí dělal v hrnci bílou pěnu a jídlo mělo potom zlatavý nádech, ideální pro fotografie v gastronomických časopisech. Jediný problém byl, že naše tělo neumělo olej, určený na výrobu tělových mlék, parfémů a krémů, vstřebat. Vytékal nám z poslední části střeva a kapal a kapal a kapal… To málo spodního prádla, které jsem měla, se zašpinilo, ale aspoň jsme si tak mohli odpočinout od věčně vařeného jídla a dát si jiné, trošku smažené.

Bylo velké štěstí, že jsme měli tu napodobeninu „tuku“, kterou pro nás někdo kradl, protože v devadesátých letech musela spousta lidí destilovat motorové oleje, aby je mohli použít v kuchyni. Proto trpíme možná my Kubánci takovou obsesí produktem ze slunečnic, sóji, nebo oliv. Cena litru oleje na trhu se stala naším vlastním, lidovým ukazatelem blahobytu nebo krize, teploměrem, který měří míru nedostatku. V zemi se stále omezenější gastronomickou kulturou zná většina sporáků od Pinar del Río až po Guantánamo především recepty, které zahrnují smažené potraviny. Proto jsou sádlo, nebo tekuté oleje s okázalými jmény jako „Kuchař“, nebo „Zlaté eso“ v našem životě nepostradatelné.

Když se před pár dny bez předchozího upozornění zvýšila cena rostlinného oleje v divizových obchodech o 11,6%, vyvolalo to velkou nespokojenost, dokonce větší, než když se zvýšila cena pohonných hmot. Mnoho z nás nemá auto, takže si nevšimne, jak je za čím dál více konvertibilních pesos čím dál méně benzínu. Ale všichni se každý den setkáváme s talířem se základními potravinami, jejichž ceny letí vzhůru. To, že se to děje bez protestů veřejnosti, bez žen v domácnosti bijících na poplach a bez dlouhých článků v novinách, kritizujících takovou hanebnost, je ještě hůře zkousnutelné, než jídlo bez oleje. Stydím se za tohle trpné přijetí zvýšení cen víc, než za pramének minerálního oleje, který mi kdysi stékal po lýtku za posměšných pohledů spolužáků.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s