Oplakávaná přehlídka

Ozvěna povelů se nese až na náš balkón, v taktu diktovaném nohami a doprovázeném hlasivkami. Do velké přehlídky na Náměstí Revoluce zbývají ještě dva týdny, ale sousedé v několikakilometrovém okruhu už jsou z příprav unavení. Uzavřené ulice, policie, blokující dopravu a pochodující vojáci, zužující ulice a chodníky, kde by měli jezdit auta, dětské kočárky a lidé.

Vylezla jsem na střechu, abych viděla válečnou choreografii v celé kráse. Něco je špatně, když kongres Komunistické strany Kuby začíná tímhle procesím bajonetů. Kdyby chtěli opravdu budit dojem nadcházejících reforem, určitě by se tu 16. dubna neukazovaly olivově zelené uniformy. Jak moc bychom si přáli, aby ten den byl přehlídkou výsledků a ne strachu! Kéž by se ukazovala ta dlouhá řada věcí, kterých bychom mohli dosáhnout, místo ubíjející demonstrace vojenské moci, kterou ve skutečnosti nemáme. Dovedete si to představit? Kdyby ulice Paseo a okolí byly plné našich snů a ne pušek AK ze studeného kovu a se zlověstným kohoutkem?

Mohla by to být přehlídka věcí, po kterých toužíme, radostná pouť, kde by nikdo nebyl z donucení. Žádný ředitel by neverboval školáky, aby pochodovali na slunci a salutovali směrem k tribuně a pracující by cítili, že jejich absence nebude mít za následek zhoršení kádrového posudku. Opravdová lidová přehlídka by za jeden den nestála tolik, kolik utratí celý národ za několik měsíců. Vypukla by spontánně, lidé by s úsměvem vyšli do ulic a nezanechávala by v nás takový smutek, jako ty dnešní synkopové pokřiky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s